Jak se cítíte pár minut po závodě, jehož výsledek jste si čtyři roky představoval úplně jinak?
Doktor: Momentální pocity nic moc. Jsem unavený a žádný výsledek za sebou, je to škoda. Na startu to ještě nebylo tak hrozné, o tom větru, který mi nefoukal podle přání, jsem věděl, ale stále doufal, že to ještě nějak zvládnu. Bohužel se mi to nepovedlo.
Co je podle vás hlavním důvodem až osmého místa?
Doktor: Je asi hodně příčin, ale nemá cenu se nějak vymlouvat, protože jsem nezajel to, co jsem chtěl. Na startu jsem ani tak pozdě nevyrazil, ale spíše v průběhu trati jsem asi třikrát odjížděl od balónu, právě z toho důvodu, co se mi stalo předtím.
Takže nepříjemná aféra s diskvalifikací úplně zapomenuta nebyla?
Doktor: Normálně bych to nedělal, normálně bych jel rovně, ale tady jsem si radši dával pozor. Byl to určitě podvědomý strach, jel jsme vedle Kubánce Balceira a když mi malinko ujel, tak jsme za to chtěl vzít. Ale v tu chvíli jsme si uvědomil, v jaké jsem pozici, tedy docela hodně blízko těch bójek, a místo abych zrychlil, tak jsem od nich spíše odjel a zrychloval až potom. Prostě nebylo to, jak jsem si představoval.
Navíc bohužel pro vás foukalo zprava....
Doktor: Nepříjemný vítr byl hodně znát. Já se na něj na jednu stranu můžu vymlouvat, ale na druhou stranu Kanaďan Giles je taky levák a dokázal to ujet na medaili, takže donekonečna se na ten vítr vymlouvat nemůžu. Kdyby bylo všechno o.k. a měl jsem na to, tak bych dneska ten vítr třeba zvládnul. Ale nebylo to ono.
Vzpomenete si vůbec, kdy jste naposledy na trati takhle vyhořel?
Doktor: Takhle nepovedený závod se mi "povedl" naposledy snad v roce 1991 na juniorském MS ve Vídni, tam jsem byl taky sedmý nebo osmý. Je sice pravda, že německý protest uprostřed týdne mi na pohodě nepřidal, ale já bych se na to nechtěl vymlouvat. Jel jsem blbě a nemá cenu svádět to na tisíc věcí - že jsem se támhle nevyspal, tohle mě znervóznilo...
Kolem pětistovky to ještě nevypadalo ztraceně, věřil jste v tu chvíli ještě, že se to dá zvrátit?
Doktor: V polovině trati jsem se ještě snažil myslet na to, že se to dá zvládnout, ale vždycky, když se zdálo, že se to rozjíždí, tak v tu chvíli malinko fouklo víc a zase jsem byl tam, kde předtím. Tam na pětistovce byl najednou krásně čistý flek a v momentě, kdy jsem to rozjel, přišel poryv.
Je to hrozně psychicky ubíjející, člověk pak už nemá ani vůli to rozjet do cíle.
Mít většinu soupeřů před sebou byl pro vás asi úplně cizí pocit?
Doktor: Že se mi dříve všichni dívali na záda a teď já jim? To je právě sport, s tím se musí počítat. Je blbé, že ta prohra přišla zrovna tady. Ale jednou to přijít muselo, ono nejde donekonečna být pořád první. Na druhou stranu jsem dojel mnohem líp než člověk, který na tom byl naprosto stejně jako já. To znamená Bulhar Buchalov, který vyjel v Barceloně obě dvě zlaté a pak byl v Atlantě tuším devátý - to se prostě ve sportu stává.
Srovnávat dnešní závod s Atlantou asi nelze...
Doktor: S Atlantou je to nesrovnatelné především ve výsledku, i když nakonec prakticky ve všem. Vítr foukal z druhé strany, soupeři daleko těžší a sám jsem v Sydney nejel, to co tam. V Atlantě jsem měl pocit, že jedu nejrychleji jak můžu, ale mám ještě rezervu a vše je v pohodě. Vaše otázky mě stále nutí k nějakým výmluvám, já bych se ale nerad schovával za to, že mě ovlivnil vítr, že mě ovlivnil verdikt rozhodčích, že jsem se špatně vyspal. To sice může být pravda, ale nezajel jsem podle svých představ.
Cítil jste už před startem, že to není ono?
Doktor: Kdepak, na včerejším posledním odpoledním tréninku se mi jelo bezvadně. Ale při závodě to bylo úplně něco jiného. Abych byl upřímný, mohlo to být dáno tím, že mě ten vítr asi rozhodil víc než měl. Předpokládal jsem už před startem, že i přes ten vítr pojedu začátek mnohem rychleji. To se ale nepovedlo a člověk si pak hned po startu říká: Do Prčic, ono to nejde, tak to ještě zkusím. Tak jsem to zkusil, trošku popojel, ale hned mě to zase vrátilo a bylo po nadějích.
Co jste si po závodě řekli s tátou?
Doktor: Co jsme si tak mohli po takové jízdě říct...
Ale zase na druhou stranu žiju, horší by bylo, kdybych se tam třeba utopil. Žádné velké školácké ani technické chyby tam nebyly, to bych přece nebyl ani ve finále, ale není to ono. Cítím, že ta loď ani nejede jak by měla, že se trápím a za hroznou práci málo muziky. Je pravda, že většina závodů se prohrává psychicky. Jestli to bylo i v mém dnešním případě, nevím, to si potom budu muset v klidu zhodnotit a rozebrat sám. Ale jak říkám, svět se nezbořil a pořád ještě dýchám, i když zrovna teď s potížemi.
Kde budete po sobotním nezdaru čerpat energii pro nedělní finále?
Doktor: Na zítřek musím najít sílu, zkusím jet, co to půjde. Že to teď není ono, to vím, že to nebude úplně jednoduchý, to vím taky, ale pokusím se do toho dát úplně všechno a nechat tam duši. Pro tuto chvíli se omlouvám všem fanouškům a lidem, kteří mi drželi palce, že jsem jim neudělal takovou radost, jakou si představovali, a zkusím to v neděli nějak napravit.
 Marný boj kanoisty Martina Doktora na trati 1000 m |
