Jiří Lipták – olympijský vítěz. Jak vám to zní?
(usměje se) Je to pro mě novinka, asi jste první, od koho to slyším v českém jazyce.
Tak velká gratulace. Co to zlato na krku s vámi dělá?
Su hlavně rád, že potom, co se v Riu českému střelectví nepodařilo získat žádnou medaili, tak jsme tady s Davidem začali novou sérii.
Jaké jsou ty první emoce?
Ty už jsou možná trochu za námi, teď jsem v takovém útlumu, ještě mi to nedochází. Těším se domů, až si v klidu pustím celý záznam. Nějak rychle to uteklo. Ze začátku jsem na tom ve finále nebyl dobře a nakonec je z toho zlato. Mám obrovskou radost.
Netrefil jste hned první ránu.
Je to moje chyba, ale nečekal jsem, že rozhodčí řekne tak brzo start a mně v tu chvíli začne běžet 12 sekund, kdy musím zavolat o terč, jinak bych dostal žlutou kartu. Měl jsem pak trochu v hlavě, abych těch 12 sekund stihl, přece jen jsem ještě neměl za sebou celou přípravu a hned z toho byla nula. To jsem si fakt nadával, protože tohle se stát nemuselo.
Česká dominance na střelnici v Tokiu! Lipták má zlato, Kostelecký stříbro |
Z prvních osmi ran jste netrefil tři.
Jojo a z pětadvaceti jsem měl dvacet.
Loučil jste se v tu chvíli s medailí?
Dá se říct, že jo. Neměl jsem takovou sebejistotu, nevěřil jsem si, což je špatný. Já si potřebuju trochu věřit a být u toho nervózní, což se mi nedařilo. Navíc jsem viděl, že všichni střílí perfektně. Naštěstí pak začali chybovat a mně se naopak začalo dařit, takže se to všechno prohodilo. Vidíte, jak je střelba zajímavá. I z outsidera pořád může být vítěz.
Sledoval jste po očku i kamaráda Davida Kosteleckého?
Když bych měl říct pravdu, tak když jsem viděl, kolik mám chyb, tak jsem si říkal, ať to aspoň David dotáhne na medaili. A viděl jsem, že jede perfektně, že měl snad jen jednu chybu, že střílí dobře. Viděl jsem, že i další kluci měli těch chyb víc, tak jsem věřil, že minimálně jedna medaile bude. I to je pro český sport výborné.
 |
Nakonec máte ty medaile dvě. A hned dvě nejcennější.
Já jsem se musel jen smát, protože tohle by mě nenapadlo ani v tom nejodvážnějším snu. Nicméně byl to takový náš cíl – stát vedle sebe na stupních vítězů na velkém závodě typu Světového poháru, mistrovství Evropy nebo světa. Ale že to bude na olympiádě? A že budeme stát vedle sebe? Tak to je pecka.
Už víte, kam si zlato pověsíte?
Mám takovou síň slávy u rodičů z mého bývalého pokojíku. Byl tam věšák na deset medailí a jako desátá tam přišlo stříbro z letošního mistrovství Evropy. Takže musíme začít novou desítku (usměje se).
