Vzorec pro smutnou událost, která Sobotku postihla, je pokaždé stejný: Jedna skupina má blízko k slzám, láteří kvůli nesplněnému snu. A druzí zase prožívají nečekané štěstí, na poslední chvíli ruší dovolenou a letí reprezentovat svou zemi.
Ještě není jasné, kdo hokejového univerzála ze St. Louis nahradí a vymění mořskou pláž za olympijský led. Trenér Alois Hadamczik by to měl prozradit během dne nebo ve středu. Připomeňte si zatím, jak to bylo se zraněními na minulých olympiádách.
Nagano 1998
O smolařích z Turnaje století, kde poprvé mohli startovat profesionálové z NHL, se toho napsalo už hodně. Ve výběru Ivana Hlinky původně byli útočníci Václav Prospal a Vladimír Vůjtek.
Tehdy dvaadvacetiletý mladík Prospal z Ottawy si však zlomil nohu a pak brečel. Loni při 15. výročí od slavného triumfu říkal: "Člověk nemůže žít minulostí. Až jednou skončím s hokejem, tak si na to třeba vzpomenu. Ale jinak na to už vůbec nemyslím." Možná si na to vzpomněl teď, když se rozhodl kariéru ukončit...
Vůjtek nemohl jet do Nagana kvůli vzácné chorobě: napadl ho tzv. Epstein Barr virus, který postihne jednoho člověka z deseti milionů. Nemoc mu nedovolovala pořádně hrát, i když ho kouč Hlinka přemlouval. Vůjtek odpověděl: "Trenére, já nemůžu. Nepřejedu ani hřiště tam a zpátky, nevydýchám to. Byl by to podvod na mančaft, to já prostě neudělám."
Vůjtka nahradil Robert Lang a za Prospala si vybral Hlinka "neznámého" Milana Hejduka z Pardubic. Oběma šťastným olympijským šampionům Nagano pomohlo i v klubové kariéře. Lang získal pevné místo v Pittsburghu, Hejduk se dostal do zámoří a později se stal nejlepším střelcem NHL.
Salt Lake City 2002
Příběh Romana Turka by klidně mohl figurovat i ve zmínce o naganském turnaji. Brankář z Dallasu sice není příkladem ztráty "last minute", ale také on původně byl v nominaci a nebýt bolavého třísla zřejmě by v trojici gólmanů zůstal.
Na pozici dvojky za Dominika Haška se tak posunul Roman Čechmánek a Milan Hnilička byl třetí brankář. Je zajímavé, že za čtyři roky se situace opakovala: Turek si zranil loket a Josef Augusta povolal Hniličku. "Nic takového jsem neočekával. Je to překvapení, ale rozhodně příjemné," řekl. Telefonát ho zastihl, když si balil věci na dovolenou na Kajmanských ostrovech. Hnilička si však ani jednou nezachytal, jeho chvíle - zase díky příznivému osudu - přišla až v Turíně 2006.
Kromě změny na brankářském postu muselo vedení reprezentace z původního seznamu oželet také střelce naganského zlatého gólu Petra Svobodu, který pak kvůli problémům po otřesech mozku dokonce skončil s hokejem. Na olympiádu jel alespoň jako divák. "Kluci vyhrají i beze mě. Šance je ohromná, můžou to dokázat na sto procent," tvrdil.
Jenže Češi vypadli po čtvrtfinálovém boji s Ruskem. Brankáře Haška překonal pouze Maxim Afinogenov. Také z hlediska zranění to byl smolný turnaj. Martin Straka kvůli už v říjnu zlomené holenní kosti vypadl z nominace, trenéři se strachovali i o Jiřího Dopitu, Romana Hamrlíka i kapitána Jaromíra Jágra. Ti se nakonec stihli uzdravit.
Turín 2006
První olympiáda současného kouče Hadamczika byla výjimečná tím, že zranění nabourala sestavu v průběhu turnaje. Dominik Hašek odchytal pouze devět minut prvního zápasu s Německem a natažené tříslo lékařský tým nespravil. "Je to asi největší zklamání, které jsem kdy zažil," prohlásil pak legendární gólman. Svůj poslední zápas v reprezentaci si představoval jinak.
Místo Haška do Turína přiletěl Dušan Salfický, ale zranění brankářské jedničky pomohlo také Hniličkovi. Tomáš Vokoun kvůli slabší formě ve čtvrtfinále nechytal a Hnilička zařídil postup, ovšem semifinále se mu tolik nepovedlo a nastoupil znovu Vokoun. A po utkání se z bronzu ani moc neradoval. "Necítil jsem důvěru," řekl třicetiletý gólman.
Pouze dvě třetiny na bronzovém turnaji odehrál útočník Patrik Eliáš. Při druhém střídání dostal nenápadný krosček do žeber a pak také smutně oznámil: "Na turnaji končím." Eliáš se přitom dostal do nominace (mimochodem místo zraněného Petra Průchy), i když ho v sezoně sužovala žloutenka. Teď v Soči by znovu měl patřit k lídrům, snad mu bude konečně přáno...
V Turíně si díky Eliášově zranění zahrál Aleš Kotalík. A dodatečná pozvánka ho překvapila tak, že dokonce musel shánět výstroj, aby mohl v dějišti olympiády trénovat. Ta jeho zůstala zamčená v šatně v Buffalu. "Bylo to docela humorné," líčil začátek cesty za bronzem.
Vancouver 2010
O posledním olympijském turnaji už byla řeč. Trenérovi Růžičkovi se omluvil ještě před oznámením nominace pouze Hejduk. "Ve stavu, v jakém momentálně jsem, by byl nesmysl, abych se tam cpal," řekl.
Hejduk byl smutný, protože tušil, že v reprezentaci kvůli problémům s koleny musí skončit. Sobotka se může utěšovat tím, že šanci mít ještě bude. Ale za slzy se stejně jako Prospal před Naganem stydět nemusí...
