Loni Stanley Cup, letos olympiáda. Je to vrchol kariéry?
Dalo by se říct, že jo. Nejlepší časy mě potkaly až ke konci kariéry, takže si to moc užívám. Člověk v mých letech neví, jak dlouho ještě bude hrát. Je to samozřejmě vrchol. Jsem rád, že jsem si svými výkony řekl o to, aby mě pan Hadamczik vzal. Nikdy jsem na olympiádě nebyl, strašně moc se těším!
V jaké jste formě?
Cítím se dobře, i když vím, že nemám v Chicagu takovou pozici. Na jedno místo v obraně se točíme tři hráči a hraju jen každý třetí zápas. Ale to dané tím, že tu máme silný tým a i tréninky jsou hodně kvalitní. Odehraju asi tolik zápasů, kolik kluci v české extralize, takže jsem odpočinutý a v Soči připravený na cokoli.
Z Chicaga jede na olympiádu deset hráčů, to je dobrá vizitka, že?
Myslím, že je to snad nejvíc z celé NHL (deset borců vyšle na olympiádu i St. Louis a Detroit). Deset hráčů je dost a vypovídá to kvalitě našeho kádru. Uvidíme, jestli to pro nás bude prospěšné.
Co myslíte vy?
Má to svoje pro a proti. Kluci můžou být po olympiádě unavení, ale na druhou stranu rozehraní, zatímco ostatní budou trénovat jenom individuálně. Sám jsem zvědavý, jestli to bude mít pozitivní, nebo negativní vliv na zbytek sezony.
Zpátky k nominaci - v Chicagu vás je několik národností: hecovali jste se vzájemně před olympiádou?
To všechno proběhlo hned po nominacích, ze začátku toho bylo dost. Ale teď se musíme soustředit, abychom před začátkem olympiády vyhráli co nejvíc zápasů. To největší nadšení se už uklidnilo.
Na mezinárodní scéně jste toho moc neodehrál. Cítíte nervozitu?
Vím, že to bude velká zodpovědnost, když člověk jede na tak velkou akci jako je olympiáda. Na druhou stranu jsem toho už odehrál docela dost. Je to jenom hokej, myslím, že by mě to nemělo rozhodit. Na začátku nějaké nervy asi budou, ale to mívám normálně i v NHL. Jakmile se začne hrát, většinou to ze mě spadne. Doufám, že se s tím dokážu nějak poprat.
