Augustovo poslední posezení v Salt Lake City mělo daleko do bujaré oslavy, ale statečný výkon běžecké štafety rozptýlil jeho lítost nad čtvrtečním vypadnutím českého týmu z hokejového turnaje. "Po zápase s Ruskem jsme spolu moc nemluvili, každý se s tím smutkem vyrovnával sám," řekl.
"Ale ráno jsme si vyjeli nahoru do hor na lyžování a pomalu jsme se začali špičkovat. Taky díky čtvrtému místu děvčat to ze mě spadlo." Na dojemnou scénu ze zdrcené šatny už nechce vzpomínat. Ani klíčové okamžiky si nehodlá přehrávat.
"Proč bych se užíral?" Ví, že mužstvo ranila už prohra se Švédskem ve skupině. Trochu žehrá na nepřízeň Fortuny, bohyně štěstí. Ale jinak myslí dopředu."NHL tady má svoje finále Kanada - Amerika, takže pustí hráče i na příští olympiádu do Turína," shoduje se s Hlinkou v jedné ze stovek hokejových debat. Spíš z profesionální povinnosti sledoval semifinále, hlavně se však těšil domů. Dva týdny ve Spojených státech mu stačily: "Čím déle tu jsem, tím je to únavnější."
V šeru sobotního rána ho dodávka naposledy odvezla z olympijské vesnice nad Salt Lake City. Projela rozlehlým údolím, sevřeným bílými vrcholky. Mířila na letiště. Kouč se podíval z okna. Na olympiádu mu zbudou i krásné vzpomínky na partu kolem Haška a Jágra.
Brankář Hašek ho kdysi silně rozčílil, když na vojně v Jihlavě odmítl nastoupit proti Pardubicím a zahodil jihlavský dres do koše. O Jágrovi zase Augusta slýchal, že je nezvladatelný náfuka. V Salt Lake City s nimi vyšel náramně. "Dominik vyzrál, je to člověk s přehledem," domnívá se.
"Celé mužstvo šlapalo, mělo vnitřní sílu. Proto nemůžu být zklamaný. To bych byl, kdyby mě tým neposlouchal. Na hokej jsem nezanevřel, nerezignoval jsem na sebe ani na svoje sebevědomí." Čekalo ho aspoň dvacetihodinové putování domů. Za manželkou, dcerou a dvěma vnuky.
V kufru měl pouze dvě zmuchlané „zápasové“ košile. Z pověrčivosti každou nosí nevypranou, dokud se neprohraje. Na loňském mistrovství světa na střídačce vystačil s jedinou. Před utkáním ji v hotelovém pokoji jenom kapku přežehlil. "Tady jsem měnil jen po Švédech, ale možná jsem to měl udělat taky po remíze s Kanadou," přemítal. "Ale v tom už se nemá cenu hrabat."
Po příletu domů čekal Augustu rozhovor v televizním pořadu Naostro. Na pondělní ráno chystal tradiční sezení na Horáckém stadionu v Jihlavě. Tady se pravidelně diskutuje o sportu i politice. Také kamarádovi a trenérskému kolegovi Jaroslavu Holíkovi, jemuž kvůli prchlivé povaze ironicky přezdívá Diplomat z Vysočiny, bude vyprávět zážitky. Hokej ze života nevymýtí. I přes moře sledoval, jak Jihlava zápolí s Ústím nad Labem v play off druhé nejvyšší soutěže.
V úterý se podívá na nějaké z extraligových utkání. V hlavě má poslední turnaj Euro Hockey Tour ve Finsku a následný šampionát ve Švédsku. A když dostane na starost čtyřletého vnuka Ondru, nebude si s ním prohlížet knížky. "Půjdeme bruslit," tvrdí.
