Poprvé v historii zapochybovala o tom, co se odehrávalo na sportovištích i hlava státu: ruský prezident Vladimir Putin promluvil o zaujatosti vůči Rusům. Jak se ukázalo, měl pár dnů počkat než se potvrdí dopingový skandál dvou ruských běžkyň.
Poprvé o jednom výsledku nerozhodli rozhodčí, ale jako deus ex machina, bůh shůry, Mezinárodní olympijský výbor. Což byla inkriminovaná causa sportovních dvojic, nakonec se dvěma zlatými medailemi. "Pokud závodníci chtěli víc zlatých, mohli jich rozdat ještě šest," navrhuje šprýmař Sicharulidze.
A ještě nikdy nepřerostla obludnost dopingových skandálů všechny představy. Trojnásobný vítěz Johann Mühlegg i Larisa Lazutinová, jména z nejslavnějších, se dočkali nesmazatelné pohany vyloučení z her. Propadli těžkému omylu, že nový prostředek pro umělé zvyšování hladiny červených krvinek je nezjistitelný.
Už není nic svatého, nic důvěryhodného, nic nenapadnutelného. Ale přece jen. Jedna jistota existuje. Ještě víc hlídat, ještě víc zpřísnit kontrolu oné stále bobtnající snahy vyhrát za každou cenu. Nakonec, a to poprvé, se dokonce použil laser k rozeznání neviditelných diamantových potahů na nožích bobů. Pár se jich našlo, viníci byli pardonováni milostivou anonymitou.
Vedle protestů i morových dopingových ran, vedle zářivých osobností, co se nám především nabízí k zapamatování? Pět vrutů akrobata Aleše Valenty ve vzduchu a jedno salto mortale hokejistů ve čtvrtfinále.
Radost i žal. Akrobatova odvaha i jeho humor a přívětivý postoj ke světu. "Jestli se změním, dejte mi pár facek," řekl. A krásná, leč bez gólů jaksi zbytečná hra? "Štěstí se k nám tentokrát obrátilo zády," řekl jeden z hokejových trenérů Vladimír Růžička. Co svět světem stojí, štěstí přeje odvážným a silným.
A nelze také zapomenout na osobní tragiku Kateřiny Neumannové, rvoucí se na osamělé vartě s vydrezúrovaným společenstvím ruských běžkyň. Na rozdíl od svého trenéra, nadaného ostrým čichem pro dopingové nepravosti a později sršícího spravedlivým hněvem, zůstala v komentářích jaksi klidnější. "Morálně bych si asi zasloužila více medailí," řekla.
Osudům českého ostrova, ať v úspěších či propadech, se vymyká příběh Ladislava Rygla. Smutné selhání, nepochopitelná a zbytečná arogance k zájmu družstva, ke cti vlajky. Co se mu asi honilo hlavou, když odmítl startovat? Jak hluboké muselo být jeho duševní strádání, vzniklé z nevyléčitelnosti kolena? Jaký fatální omyl na olympiádu vůbec odletět! Sklidil odezvu, jež neměla daleko k pohrdání.
A jaké byly vlastně tyto hry? Mitt Romney, předseda organizačního výboru, našel sebevědomou odpověď. "Byly inspirativní, pamětihodné a zůstanou v mysli těch, kdo je sledovali nebo se jich zúčastnili," prohlásil.
Byly i bezpečné. Až na rvačku mladíků, jimž už odmítli další lahve Budweiseru, panoval klid. "Bez hokejové medaile by to byly smutné hry," řekl šéf výpravy František Dvořák před odletem. To ještě nemohl tušit, že s pěti vruty budou přece jen veselé. Aspoň na jeden den.
 Aleš Valenta v akci |
