„Začalo to, když jsme si volali. Ale uklidnil mě,“ přiznala 29letá střelkyně. „Měla jsem blbej den. Poprvé to na mě dolehlo. Říkala jsem si: Jejda, ještě dneska, zítra a už máme závod. Jsem trošku nervózní.“
První start v Riu de Janeiro ji čeká v sobotu - ve vzduchové pušce. K závodu ve sportovní malorážce na 3x20 ran pak nastoupí ve čtvrtek 11. srpna.
Jak se na vás nervozita projevuje?
Přirovnala bych to k situaci, jako bych šla do školy na zkoušku.
Jak při takové nervozitě dopadaly zkoušky ve škole?
Docela dobře. Jsem trémistka ve všem, takže ve škole mi to nějak nevadilo, ale ve střílení je to horší. Když jsem nervózní, tělo nefunguje jako v tréninku a nejde se na to připravit.
Máte rituál, jak nervozitu zahnat?
Snažím se před každým závodem soustředit jenom na práci. Nepřemýšlet nad tím, že je to olympiáda, brát to jako jakýkoli jiný závod. V hlavě si zkouším přehrávat jenom to, co mám dělat, aby každá rána byla správně.
Jak se vám v Riu střílí?
V tréninku dobře.
To by ve škole byla známka trojka...
Tak výborně! Ale trénink se se závodem nedá vůbec porovnat. Pozoruju na sobě, že i když v tréninku střílím dobře, závody se povést nemusí. Kvůli nervozitě je to těžké.
Překvapení jménem KvitováPo slavných sportovcích Adéla Bruns v olympijské vesnici příliš nekouká, jeden moment v jídelně ji ale potěšil. Pozdravila ji tenistka Petra Kvitová. "Odnášela jsem jídlo a ona šla za mnou a slyším: Ahoj. Tak jsem se otočila a: Jééé, Petra Kvitová! Bylo to super," smála se česká střelkyně. |
Takže nepatříte ke sportovcům, kteří berou nervozitu jako dobré znamení?
Ne. Střílím dobře, když nejsem nervózní. Nejlepší by bylo, kdybych se ten den probudila a nebyla vůbec nervózní. Třeba v Londýně, když jsem získala bronzovou medaili, jsem nervózní nebyla vůbec.
V Riu vás na úvod čeká vzduchová puška, tedy závod, v němž nebudete pod takovým tlakem. Tudíž ani nervozita by nemusela být tak velká, ne?
No to by tak mohlo být, že jo?! Tak to tak bude!
David Kostelecký si posteskl nad jejich problematickou střelnicí. Jak to vypadá na té vaší?
Střelnici máme pěknou, podmínky dobré, já si nestěžuju. Akorát mě mrzí, že tam není žádná výzdoba. Vypadá to, jako bychom stříleli někde na ́svěťáku ́. V Londýně bylo plno vlajek a různých transparentů, tady to olympiádou ještě nedýchá.
Vnímáte hodně odlišnost své situace, když porovnáte Londýn 2012 a Rio 2016?
Vnímám. Předtím toho tolik nebylo, až teď. Novináři chtějí rozhovory, televize taky, je to těžší. V Londýně byla středem pozornosti Kačka Emmons, mě si nikdo nevšímal - když to řeknu blbě. Teď je to horší, ale musím se s tím nějak poprat.
Posloucháte slova o další medaili?
No právě! A ještě mi říkaj: Bronzová už byla, teď bude zlatá. Nooo, to jo...
Mimochodem, kde leží vaše bronzová olympijská medaile z Londýna?
V šuplíku.
Nemáte ji nikde pověšenou, aby byla vidět?
Ne. Ale teď se přestěhujeme a udělám nějakou vitrínku.
Jak velkou?
Nooo... Takovou, aby se mi do ní vešly všechny ty, co jsem vystřílela doteď!
Takže kalkulace na nějakou další medaili z Ria není?
Já nic nekalkuluju! Nic tam prostě nebude!
A opět se rozesmála...
