Jak se s tím srovnáváte?
Nepostoupila jsem do finále, poprvé za kariéru na olympiádě. Trošku mě to mrzí. Ale na druhou stranu vím, že jsem jela kvalitní závod a dala do něj všechno, co šlo. Soupeřky byly prostě lepší.
Kdy vám začalo být jasné, že to tentokrát neklapne?
Až těsně před cílem. Já bojovala až do konce. Věděla jsem před startem semifinále, že jsme vyrovnané, že z toho startovního pole může postoupit kdokoliv. Překvapila mě Číňanka, že měla až takový finiš. O Rakušance jsem si myslela, že dokážu přes ní přejít. Ona to občas napálí a konec potom nevydrží. Bohužel, dneska jela životní závod.
Sama jste před olympiádou varovala, že se ženské pole až neuvěřitelně vyrovnává. Teď jste to okusila?
Je to tak. Když vezmu druhé semifinále, tak s mým časem bych tam vyhrála. Ale to už je jedno. Ten můj závod byl hodně rychlý.
Cítila jste se před jeho startem dobře?
Velmi dobře. I potom během jízdy. Říkala jsem si: Jede se mi skvěle. Měla jsem síly na to zrychlit do finiše. Ale vůbec nechápu, jak to ty holky udělaly, že jely ještě rychleji.
Do poloviny trati jste hájila třetí, postupové místo.
Já většinou jedu první kilák takovou dráhovku víc na pohodu a snažím se potom zvedat tempo ve druhém kiláku. A ony to zvedly ještě víc. Nemyslím, že jsem tam udělala nějakou chybu. Prostě byly rychlejší.
Vaše první pocity za cílem?
S tou možností, že vypadnu, jsem i počítala. Někdo říkal, že semifinále je formalita. Ale ono často bývá těžší než finále. Jen tři lidi jdou z každého semifinále dál, proto bývají vyhrocenější, všichni chtějí postoupit. Je to olympiáda, každý tu jede snad i přes sto procent.
Bude nyní obtížné hledat motivaci do B-finále?
Ono bude i tak náročné, sejdou se v něm silné soupeřky, Běloruska, Kanaďanka, Dánka... Bude bojem o každé místo.
Uplynuly čtyři roky od zlatého Londýna. Připadá vám, že se to vše stalo dávno?
Strašně dávno.
LONDÝN 2012. Životní závod Mirky Knapkové.
Dnes vás ještě hlasatel představoval: Mirka Topinková Knapková, úřadující olympijská vítězka.
Tak to už asi skončilo. Připadá mi, jako by od té minulé olympiády uteklo snad sto let. Je to minulost. Bylo to hezké, jsem vděčná, že mi to tehdy vyšlo. Budu mít na co vzpomínat. Málokomu se podaří získat znovu medaili na olympiádě. Já jsem ráda, že se mi povedlo získat ji jednou za kariéru.
V semifinále s vámi nyní veslovala i Běloruska Karstenová, které je už 44 let. Vy jste o devět let mladší, ještě by vás mohla čekat další olympiáda.
Ale ono záleží i na tom, jak se člověk cítí, kolik má sil a jak je zdravý. Je pravda, že už po Pekingu jsem říkala, že budu končit - a jsem pořád i v Riu. Ale neplánuji další olympiádu.
Jak dlouho chcete ještě závodit?
Asi dva roky. Dám si teď volnější sezonu a uvidím, jak nasbírám síly. Cítím se hodně unavená. Tělo jede na maximum několik let. Po Londýně, kde jsem byla zraněná, jsem čtyři roky bojovala se zdravím. Možná bych měla to své tělo víc poslouchat a říct si, že potřebuje odpočívat. Ať už to byly achillovky nebo problémy se zády, těch signálů, že tělo není v pohodě, bylo dost.
Takže příští rok se budete na vodě spíše jen vozit - a pak uvidíte?
Tak nějak. Spousta zahraničních sportovců si dopřává takový ten volnější rok, kdy třeba ani nezávodí, aby si tělo odpočalo. Ono je veslování pro holku celkem darda. Letošní zimu jsem měla stavy, kdy jsem po trénincích jen koukala do stropu a byla celá vyplá. Člověk se musí neustále v tréninku dostávat na nějakou hranu a tlačit se na limit. Jde to nějakou dobu, ale když to takhle děláte patnáct let a pořád se snažíte motivovat a hecovat, je to hodně náročné. Mám veslování ráda, ale je to vážně náročné.
Budete se v sobotu dívat na finále?
Určitě. Sama jsem zvědavá, jak holky dojedou.
Co myslíte, kdo bude vaší nástupkyní?
Přála bych to všem, všechny je dobře znám. Ale asi nejvíc bych to přála Australance Kim Brennanové.
