„Tréninky jsou náročné, ale nejsou už tak obtížné jako v únoru, březnu, kdy trénujete od rána do večera, hodně posilujete, běháte, jezdíte na vodě,“ líčí a zpod kšiltovky mu svítí blonďaté vlasy, což je u něj nezvyk, nedávno se nechal obarvit. „Jako do zlaté,“ usměje se, ale vzápětí dodá: „Ne, to by bylo dost troufalé.“
Troufalé? Možná. Bláhové? Ani ne.
Když je řeč o zlatu, myslí se samozřejmě úspěch z olympiády v Riu – a kdo jiný by na něj měl myslet než rychlostní kanoista Martin Fuksa, pravidelný sběratel medailí z vrcholných akcí. Loni na světovém šampionátu v Miláně získal stříbro na kilometru a zlato na neolympijské pětistovce.
A netají, že... „Sním v Riu o dvou zlatých, nejlépe o třech,“ prohlásí dokonce. Vedle kilometru se chystá startovat na dvoustovce a lákala by ho i deblkanoe s bratrem Petrem, ač ví, že mu to letos na olympiádě nejspíš nevyjde. „Jsem nohama na zemi, vím, jaká je konkurence.“
Muž s odzbrojující upřímností
Jeho sport nepatří k největším, i proto Fuksa přes všechny své úspěchy zatím nepatří mezi nejobletovanější hvězdy. Má však ideálně našlápnuto, aby se jednou takovou „star“ skutečně stal.
Je mladý, zanedlouho mu bude 23 let. Láká fanynky bezelstným úsměvem a svalnatou figurou. Umí se prezentovat, je aktivní na sociálních sítích. Zejména na Facebooku si rychle získává popularitu – jak snahou o originalitu příspěvků, tak i poctivou komunikací s fanoušky.
„Oni se diví, že jim odepíšu, přitom mně to přijde úplně normální. Největší sranda je, když mi všichni píšou a vykají mi,“ vykládá Fuksa. „Přijde mi fakt divný, když mi vyká třeba stejně starý kluk nebo holka.“ A kdo píše víc? Odpověď nepřekvapí: „Holky, co si budeme povídat.“
Syn dvojnásobného mistra světa Petra Fuksy vůbec nakládá s otázkami s odzbrojující upřímností. Tak třeba, když přijde řeč na jeho nový účes: „Loni jsem měl culík. Nechápu, jak jsem ho mohl nosit. Tak jsem chtěl změnu. S tím, že buď budu vypadat jako blbec, nebo ne. To je jedno. Mamce nebo taťkovi se to nelíbí, ale taťka měl v mých letech to samé, takže protestovat nemůže.“
Na nabytou slávu: „Možná se ke mně lidi chovají trochu jinak. Vidím tam i třeba - to zní tak blbě - nějaký respekt nebo úctu, že jsem fakt něco dokázal. Asi mi spousta lidí neřekne do očí, co si o mně myslí, ale pomlouvají mě někde za zády, což je klasický.“
Na olympijské myšlenky: „Neřeším to. Lidi se mě samozřejmě ptají a říkají, že tam jedu vyhrát, že je to jasný. To hrozně rád slyším.“
Bílou lodí zpět ke kořenům
Fuksa má za sebou nabité měsíce: zvládl tři soustředění, nejprve v Portugalsku, pak v Chorvatsku, poté zase v Portugalsku. Pro zpestření vzal kanoi i na moře. A zkoušel novou loď, s kterou možná pojede i na olympiádě.
„Chci si ji vyzkoušet i na nominačních závodech na konci dubna. Pak asi i na svěťáku, abych měl porovnání s mezinárodní scénou. Podle toho se rozhodnu,“ řekl. „Vypadá jinak než stará loď. Nejede se mi na ní špatně, ale nevím, jestli je rychlejší, abych na ní musel jet.“
Nová loď je celá bílá a Fuksa na tom nechce nic měnit. Na bílé lodi začínal kariéru... „A stejnou chci i na svém životním vrcholu. Olympiáda je čistá, bílá se mi líbí.“
Dny, kdy na ní polyká další a další kilometry, jsou dlouhé a náročné. Ale jsou potřebné na cestě ke zlatému snu, který už brzy může být realitou.
