„Jsem velmi šťastná, že jsem si splnila své sny. Vyhrála jsem všechny dostupné medaile, všechny dostupné tituly, vyhrála jsem důvěru a lásku všech fanoušků na světě,“ řekla Isinbajevová.
Vyhrála dvě olympijská zlata. Před čtyřmi lety v Londýně byla bronzová. Osmadvacetkrát zlomila světový rekord. Je také trojnásobnou mistryní světa. Své disciplíně kralovala, posunula lidské hranice.
Plánovala, jak ve 34 letech skočí přes laťku v Riu pro další triumf. Přestože kvůli mateřství dva roky nezávodila, chtěla se dostat přes 510 centimetrů. „Ať můj rekord vydrží sto let,“ přála si.
Ale Isinbajevová se loučí v jiných kulisách.
Místo tyčky svírá mikrofon a oznamuje světu, že už nebude závodit. Ale že ve sportu dál zůstane. Legendární Rusku zvolili ve čtvrtek do komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru, možná se stane šéfkou ruské atletické federace.
A její hlas určitě nezanikne, i když už nemůže promlouvat skrze své výkony.
Právě Isinbajejová nejhlasitěji bojovala proti zákazu startu v Riu pro ruské atlety kvůli dopingové aféře a vládou řízeného podvádění na zimních hrách v Soči.
„Díky, že jste pohřbili atletiku. Ať si vyhrají ty svoje pseudomedaile.“
Jak má Ruska ve zvyku, bez ostychu kritizovala rozhodnutí mezinárodní federace IAAF. Do poslední chvíle usilovala o to, aby se mohla rozloučit na tartanu. Aby zase mohla porážet mladší soupeřky a stát na nejvyšším stupínku a poslouchat ruskou hymnu. Ani s odvoláním neuspěla.
„Odpustím jim a Bůh bude jejich soudce“
Zdálo se, že se Isinbajevová s touhle profesní etapou nikdy nesmíří. Opakovala, že její celá kariéra je čistá. „Odpustím jim a Bůh bude jejich soudce,“ prohlásila teď s notnou dávkou jízlivosti. Smála se, zhrzenost posledních dní nedávala tolik najevo. Nostalgické slzy si prý nechá pro svou rodinu a přátele.
Pochválila také Rio. Za to, jak ji hostilo, i když vlastně ani nepatřila mezi olympioniky. Pak si postěžovala na kolegy z MOV. Za to, jak jí nikdo z nich nepogratuloval ke čtvrtečnímu zvolení. „Jsem trochu dotčená,“ řekla.
Ruská média „Lenu“ charakterizují jako krásnou a okouzlující, která si jako jedna z mála zajistila možná větší popularitu v západní světě než ve své vlasti. Dívka z Volgogradu se ze skromných poměrů dostala po letech až mezi smetánku.
Isinbajevová o finále tyčkařek v Riu „Když budete závodit bez Isinbajevové, nebude to plnohodnotná zlatá medaile.“ |
Vzpomínala, jak si na první galavečer v Monte Carlu sportovních hvězd oblékla džínovou sukni a tričko. Přitom všichni - včetně monackého prince - byli tak elegantní!
Ale teď je z Isinbajevové celebrita, hovoří také plynně anglicky a italsky. Přesto nezapomíná na svůj původ, což dokázala, jak hrdě se za Rusko prala.
„Nikdy se nevzdám,“ oznámila, než odešla do tyčkařského důchodu.
Kam Isinbajevová vyskočí ve sportovní politice?
