Otevřená encyklopedie Wikipedie dokonce o muži z Vysočiny píše: Jde o největší osobnost českého zápasu od její samostatnosti.
Pro neznalé. Tenhle chlapík získal šest medailí na mistrovství světa či Evropy. Ta olympijská z Pekingu mu ušla doslova o chlup.
Nyní už nesportuje. O zápase má ale přehled. Před hrami v Riu tak zavzpomínal na olympiády, jichž se sám zúčastnil, promluvil o dopingu, o tom, kdo nyní vládne řecko-římskému stylu, ale také o podnikání, které teď provozuje.
Slyšel jsem, že vaše benzinka, již vlastníte, je tradičního vzhledu.
Zatím je opravdu spíš taková venkovská. Já jsem technologii převzal, takže než se tomu dá tvář, kterou bych chtěl, tak na to nejdřív musím vybrat nějaký provozní kapitál. Benzinka je skutečně moje. Vzhledem k tomu, že člověk si to udělá nejlíp sám, tak si dělám i obsluhu. Mám tady samozřejmě i rodinu, která mi s tím pomáhá.
Medaile Marka Šveceřecko-římský zápas, těžká váha Mistrovství světa Mistrovství Evropy |
Dá se provozem takové malé čerpací stanice uživit?
Uživí mě to. Potřebuji samozřejmě zvednout obraty, aby byl i dostatečný přebytek a mohlo dojít k nastartování změn, co se týče estetické tváře. Zatím jsem nastartoval změny v tom, že tady nabízíme kvalitní služby - od pohonných hmot až po obsluhu.
Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Benzinku jsem začal provozovat ještě v době, kdy jsem byl aktivní sportovec (kariéru skončil v roce 2012) a pokračoval jsem s tím i v době trénování. Měl jsem to jako zadní vrátka, až jednou ten sport nevyhnutelně skončí a odejde.
Trénování se ještě věnujete?
V současné době už vůbec ne. Jestli se k tomu ještě nějakým způsobem okrajově, nebo i ve větší míře vrátím, to těžko říct. Nikdy neříkej nikdy. V současné době se ale plně věnuji rozvoji firmy.
Proč jste se rozhodl skončit?
Skončil jsem k poslednímu květnu v Praze, kde jsem měl smlouvu právě do konce května. Ani z jedné strany už nebyla vůle smlouvu prodloužit, tak jsem přešel do soukromé sféry.
Stojí za tím nějaký důvod?
Byly tam neshody v pohledech na to, jak by se to mělo dělat. Proto jsme rozvázali spolupráci.
Povězte, jaká je vlastně současná situace v řecko-římském zápase v české základně?
Vzhledem k tomu, že se nikdo ze stávajících závodníků nedostal na olympijské hry v Riu, tak dosti nelichotivá. Zaplaťpánbůh, že se podařilo Adéle Hanzlíčkové získat divokou kartu, takže aspoň jeden zástupce zápasníků nebo zápasnic bude v Brazílii startovat.
Máte k tomu vysvětlení?
Poté, co jsem skončil s aktivní kariérou, a stejně tak Petr Švehla a David Vála, tak došlo k určitému mezigeneračnímu propadu. Současní kluci, co tam jsou, mají ještě co dohánět, aby se dostali ke světové špičce. Samozřejmě spousta věcí se s nimi podařila udělat, posunout je nějakým způsobem, ale chce to ještě čas. Otázka je, jestli u toho vydrží a jestli ten čas tomu věnují.
Čili úplně špatné vyhlídky do budoucnosti není třeba mít?
Takhle, budoucnost mají kluci ve svých rukách. Jestli tomu obětují maximum, tak nikde není napsáno, že nemůžou prorazit.
V jakém věku se ti hoši, o nichž mluvíte, pohybují?
V současné době kolem pětadvaceti až třiceti let.
Není to přeci jen už moc?
Já jsem v tu dobu teprve začal vozit první medaile, takže pokud to myslí se zápasy vážně, věnují tomu maximum, tak tu možnost mají taky.
Kolik lidí se u nás přibližně věnuje řecko-římskému stylu?
Ten sport je bohužel na úbytě. Je to dané tím, že v současné době je spousta populárnějších sportů, jako je například florbal, různé nové bojové sporty. A tady ty sporty - to nemyslím jen zápas - zažívají úbytek, co se týče zájmu veřejnosti a mladých. Hodně mladých sportovců stahují sporty, které jsou finančně zajímavé, když se potom daří. Tedy fotbal, tenis, hokej, atletika... A na tyto menší, okrajové sporty se trochu zapomíná.
Adéla Hanzlíčková
Zmínil jste jedinou českou vyslankyni do Ria - Adélu Hanzlíčkovou. Jaké má podle vás šance?
Já si myslím, že vzhledem k naturelu Adély má velké šance. Ona je absolutně nevyzpytatelná závodnice. Je schopná v jednom kole porazit mistryni světa, v druhém kole prohrát se soupeřkou o hodně slabší. Bude tedy záležet doopravdy na momentálním rozpoložení a v jejím případě také na štěstí. Ale štěstí patří ke každému sportu.
Vy jste dělal řecko-římský styl dlouhá léta. Kdybyste měl vypíchnout, co je na tom sportu zajímavé, co byste zmínil?
Je to sport, ve kterém co si člověk neudělá, to nemá. Je to boj nejen se soupeřem, ale také se sebou samotným. A pokud ten boj vyhrajete, tak je to sport všerozvíjející. Od fyzické síly přes vytrvalost, obratnost až po psychickou odolnost.
Nakolik hraje roli technika a taktika? Nestojí to hlavně na těchto dvou faktorech, když proti sobě stojí dva soupeři, kteří mají de facto stejnou váhu?
Pokud to člověk chce dosáhnout na mety nejvyšší a sáhnout si na medaile, tak musí být samozřejmě nejen silný, vytrvalý, ale musí mít také vytříbenou techniku a dobře postavenou taktiku na ten konkrétní boj, na toho, koho mu určí pavouk.
Kde je v současné době největší bašta řecko-římského stylu?
Posledních pět až deset let je velký trend, že se špička rozšířila do celého světa. V jednotlivých vahách vykoukne někdo z různých zemí. Už to není tak, jak to bývalo, že Sovětský svaz a poté nástupnické Rusko sbíraly všechny medaile. V současné době můžete narazit na medailisty z celého světa. Hodně se prosazují Íránci, Iráčané, Turci, samozřejmě i země bývalého Sovětského svazu, hodně dobře na tom jsou také Američané. Nedá se tak říct, že by teď nějaký stát dominoval v řecko-římském stylu.
Proč to tak je?
Je to dané tím, že se po pádu režimu spousta trenérů ze Sovětského svazu rozutekla do světa a svoje zkušenosti ti trenéři začali přenášet do různých zemí.
Mohlo se ale stát, že právě řecko-římský styl na olympiádě již nebude. Před lety hrozilo úplné vyškrtnutí. Jak jste to prožíval?
Ono k vyškrtnutí někdy po roce 2012 došlo. Zápas byl skutečně vyškrnut. Ovšem hned vzápětí došlo k hlasování a řecko-římský styl se dostal mezi pět uchazečů o zařazení, v případě našeho sportu šlo o znovuzařazení. A zápas jednoznačně vyhrál, takže ani nedošlo k přerušení. A jak jsem to prožíval? Pro celý zápasnický svět to byl šok, že by měl být vyřazený z her. Je to jeden ze zakládajících sportů novodobé olympiády. Byl to tedy nejprve šok, potom velká úleva.
Sám jste se zúčastnil tří olympiád (v Atlantě 1996, Sydney 2000 a Pekingu 2008). Na kterou vzpomínáte nejraději?
Těžko říct. Atlanta byla první, ta byla taková, že člověk vnímal tu atmosféru poprvé, byla tedy pro mě hodně silná. Pak jsem byl v Sydney, tato olympiáda mě zase uchvátila svoji atmosférou, i samotné město. A v Pekingu jsem měl zase blizoučko k medaili, těžko tedy vybírat.
Letos budete Rio sledovat?
Pokud mi to čas dovolí, tak určitě.
V souvislosti s letošní olympiádou se mluvilo kvůli dopingu o vyřazením celé Ruské federace. Co si o tom myslíte?
Řekl bych, že tohle je hodně politický tlak. Doping ve sportu, a nejen v ruské části, prostě je. V Rusku bude možná rozbujelejší, aspoň tak to vypadá podle indicií, které se objevují. Myslím si ale, že by byla škoda, kdyby se některým sportovcům zakázal přístup na olympijské hry.
Trváte si na tom i přesto, že se jednalo o státem řízený doping?
Víte, NDR, Československo... Všechny tyto státy měly státem řízený doping. A nevím, a to opravdu netuším, ale možná že i západní státy do toho vstupují. Těžko říct. Tohle není otázka pro mě. Spíš pro pana Chlumského, šéfa antidopingového výboru, jak se k tomu staví.
A mimochodem, vrátíte se ještě někdy ke sportu?
Všechno ukáže čas.
