Někdy jsou čísla výmluvnější než delší komentáře. Tak prosím:
Loni v září vstupovala do této sezony s výkonem 1:57,2.
V listopadu se zlepšila na 1:56,96.
Na jaře přidala posun na 1:56,27.
V semifinále v Tokiu na 1:56,14.
Český týmna olympiádě v Tokiu |
A ve finále tu ubrala ze svého českého rekordu dalších 69 setin až na 1:55,45.
Doplavala si pro nesmírně cenné 6.místo. Porazila světovou rekordmanku Pellegriniovou, naháněla plavající legendu Ledeckou. A ještě jeden důležitý údaj: od bronzu ji dělilo tři čtvrtě sekundy.
Kolik práce v sobě může obnášet úsilí smazat tento rozdíl mezi medailistkou a šestou ženou v cíli?
„Tři roky,“ nadhodila s jistou dávkou nadsázky po středečním finále trenérka Petra Škábová.
Všichni věděli, kam míří. Za tři roky na hrách v Paříži má být Seemanová ve 24 letech na vrcholu sil.
Kde je ten můj čas? No páni, to je hustý. Jak Seemanová naháněla i Ledeckou |
„Všechno je možné, ale v určitém časovém rozmezí,“ říká 21letá plavkyně. „Zatím nemám v dohledné době na to, plavat za 1:53,50 (jako vítězná Australanka Titmusová), to je nereálné. Ale kdybych ubrala každý rok sekundu, bylo by to fajn, ne?“
Pak by se na hrách v roce 2024 mohla rvát třeba i o medaili nejcennější. Navíc na jedné z nejprestižnějších plaveckých distancí, protože na kraulové dvoustovce se prolínají nejlepší sprinterky s elitou delších tratí.
Už jen pomyšlení, že by žena ze skromnějších českých poměrů sváděla souboje o pódium na hrách s obletovanými plavkyněmi z USA, Austrálie a dalších velmocí, je opojné.
„Jsme si samozřejmě vědomy, že takhle rychle jako doposud se Bára v příštích letech zlepšovat nemusí,“ říká trenérka. „Ale budeme se dál snažit tlačit časy dolů. Naším příštím cílem je výkon pod 1:55.“
Seemanová očima trenérky: Bezstarostná, věrná, skvělá. Odolala i vábení z USA |
S tím souvisí i další, stále častěji se objevující otázka: Proč je vlastně Seemanová tak dobrá?
„Má talent a roli hraje i genetika. Je dobře stavěná, štíhlá,“ soudí Škábová. „A hlavně je strašně poctivá a pracovitá. Nezažila jsem, že by odflákla trénink. I když mi nebylo dobře po očkování, poslala jsem jí rozpis a mohla jsem si být jista, že vše do detailu odplave.“
Ze Seemanové dělá vynikající plavkyni také její schopnost naslouchat vlastnímu tělu a dodávat trenérce zpětné vazby, podle nichž přizpůsobuje trénink. „Ačkoliv někdy mě zlobí, když se dozvím od fyzioterapeutky, že Báru něco bolí a ona mi to neřekne. Pak jen povídá: Já jsem tě, kouči, nechtěla otravovat. A já jí odpovídám: Od toho jsem tady, to není otravování.“
Klíčem k úspěchu navíc letos bylo i to, že si ujasnily, na kterou disciplínu upnou hlavní pozornost. Dvoustovka po sérii diskuzí vyhrála. Ani stovka, ani čtyřstovka, s níž trenérka v mysli lavírovala.
„Čtyřstovku určitě na velkých akcích dělat nechci, ani v budoucnu,“ říká Seemanová. „Plave se dřív než 200 metrů a úplně se při ní vyšťavíte. Nedokázala bych potom dvoustovku zajet tak rychle.“
Raději si tedy jako doplňkovou trať ponechá stovku. Včera večer se v ní pokoušela o průnik do semifinále, ale po třech závodech na dvojnásobné trati už neměla kde brát.
„Na druhé padesátce mi odcházely ruce, dech, nohy,“ popisuje. „Čas byl pořád docela slušný, ale ne na postup. Což mě mrzí. Nezvládla jsem po dvoustovce dost zregenerovat. Na tom musím zapracovat.“
Má na to tři roky?
„Přesně tak,“ zasměje se.