Pár dnů zpátky uvažovala, jestli vůbec má smysl, aby sjezd jela.
Na tréninkovém kopci se totiž trápila, hlavně v pomalejších a prudších zatáčkách. Jak asi zvládne jet po nerovném terénu v rychlosti přes 120 kilometrů za hodinu?
Jenže to by to nebyla Sofia Goggiaová, aby to aspoň nezkusila.
V sobotu jela trénink a když ho dokončila na 12. místě, zvedla hůlky k nebi, děkovala Bohu.
„Překvapila mě sebedůvěra, kterou jsem v sobě v té jízdě objevila. Po takovém pádu, jaký jsem v lednu měla, je to neobvyklé. Překvapilo mě, že jsem se z toho takhle dostala,“ líčila.
Italská lyžařka Sofia Goggiaová v olympijském sjezdu.
V pondělním tréninku už byla čtvrtá a její úterní stříbrná jízda celou tuhle strastiplnou cestu jen okořenila. To už zase jela, jako kdyby žádné zranění neřešila. Tradičně jako utržená ze řetězu. Několikrát během jízdy zaškobrtla a vypadalo to, že snad znovu upadne.
Ale zázračně se z toho vyhrabala, jak to umí snad jen ona.
„Víte, pro mě jsou olympijské hry vším. Jsou místem, kde chci být, kde si chci plnit svůj dětský sen. Není místo, kde bych byla raději. Ani moje noha mě nezajímá,“ líčila.
Jasně, trochu ji naštvalo, když se přes ni po hrdinském výkonu přehnala nová olympijská šampionka Švýcarka Corinne Suterová, ale jen na chvíli.
Pak si uvědomila, co všechno za těch pár týdnů od pádu v Cortině dokázala.
Napsala neuvěřitelně inspirující příběh v době, kdy Mezinárodní olympijský výbor testuje odhodlání i nejvášnivějšího olympijského fanouška. Peking pořádá zimní hry navzdory nedostatku přírodního sněhu a s historií strašlivého porušování lidských práv.
Rusko má na krku další dopingový skandál v době, kdy si stále odpykává trest za dva předchozí.
STŘÍBRO PRO ITALSKOU BOJOVNICI. Sofia Goggiaová hrdě ukazuje medaili za sjezd.
Pro většinu lidí je obojí nechutné až rozčilující.
Někdo snad může přemýšlet, jestli za to olympiáda ještě stojí.
A pak se podíváte na tu 29letou italskou ženu a uvědomíte si, proč se olympijské hry konají.
Přesně kvůli podobným příběhům.
„Jsem na ni strašně pyšná. Už jenom proto, že se postavila na start, je pro mě vítězka. V současnosti je to nejlepší sjezdařka, ale v tomhle sportu se můžete zranit, udělat chybu. Spousta věcí se může podělat. Ten její pád přišel v blbou dobu, trochu ji to zpomalilo, ale spoustu lidí by to zastavilo úplně. Ji ne,“ ocenila rivalku a kamarádku i Ester Ledecká.
Vždyť nechybělo moc a Goggiaová by v Pekingu vůbec nebyla.
Berle? Jen tři dny
Doma v Cortině se 23. ledna chtěla předvést.
Chtěla domácí fanoušky vítězně naladit na olympiádu, chtěla kralovat superobřímu slalomu ve Světovém poháru. Místo toho tvrdě upadla.
Do cíle ještě dojela, ale bylo jasné, že si znovu ublížila. Pokolikáté už?
„Pokud je tohle Boží plán, mohu jen otevřít svou náruč, přivítat ho a přijmout ho. A pokračovat dál,“ napsala si na sociální síť.
To už věděla, co všechno si při pádu provedla.
Vyšetření v Miláně odhalilo podvrtnuté koleno, částečné poranění zkříženého vazu a také menší zlomeninu lýtkové kosti.
Většina lyžařek by možná odpískala sezonu. Goggiaová si naopak nastavila hodinky a začala svůj souboj s časem.
Okamžitě začala rehabilitaci v bazénu, chodila na kryoterapii, aby snížila otok v koleni. O berlích měla chodit 10 dní, ale po třech dnech se jich zbavila.
„Četla jsem studii, podle které vám den o berlích sebere týden vašeho tréninku. A já toho chtěla ztratit co nejmíň,“ vyprávěla.
Dál neúnavně rehabilitovala, cvičila v bazénu a v posilovně a už týden po jejím pádu Italská lyžařská federace uváděla, že kontrola ukázala zlepšení jejího stavu.
„Věci se vyvíjejí tak, jak jsme doufali,“ vyprávěla Italka. „Jediné, co teď mohu dělat, je pokračovat v práci tímto způsobem. Na konci dalšího týdne situaci znovu zhodnotíme.“
A hodnocení dopadlo znovu o kus lépe.
Na začátku února už bylo jasné, že se do Pekingu opravdu vydá. Že si tam minimálně zalyžuje.
„Měla jsem kolem sebe lidi, kteří mi pořád opakovali, že je to možné. Občas holt musíte věřit sami v sebe víc než v cokoliv jiného,“ vyprávěla.
Bože, já to můžu dokázat
A tak věřila a do Číny skutečně odletěla.
Vynechala superobří slalom, místo toho jen lyžovala na tréninkovém svahu, kde postupně koleno zatěžovala.
„Přišla jsem o sílu ve svalech, přitom právě to je moje největší zbraň. Díky tomu jsem schopná jezdit linie, které jiné holky ne. Ale postupně se do toho dostávám, tak třeba to ještě přijde,“ věřila.
Když se jí ptali, jak se na stupnici od 1 do 10 cítí, měla jasno: 5,5.
POZDRAV OD SRDCE. Sofia Goggiaová se raduje v cíli olympijského sjezdu.
Každým dnem se ale její pocity zlepšovaly. I díky povedenému sobotnímu tréninku, po kterém vykouzlila úsměv na tváři i Mikaele Shiffrinové.
„Sofia je pravděpodobně nejtvrdší holka, jakou jsem kdy poznala. A v tréninku jela vážně skvěle, plynule, jako v nejlepší formě. V cíli to vypadalo, jako kdyby si řekla: Bože, já to můžu dokázat,“ všimla si americká hvězda.
Možná to bylo jen zdání, protože Goggiaová dál trpěla.
Nemohla pořádně ohnout koleno, sotva dokázala udělat dřep, fyzicky rozhodně nebyla v takové formě a nemohla se hýbat tak, jak by chtěla.
„Ale jakmile obuju lyžařské boty a skočím do vázání, jsem spokojená,“ smála se.
Před svou úterní jízdou si raději vzala několik prášků proti bolesti, aby se od ní psychicky osvobodila.
„A v jedné ze zatáček nebyl úhel mého kolena vůbec příjemný. Fakt to bolelo, ale trvalo to jen vteřinu a půl. A když máte velký příval adrenalinu, bolest je něco, co vás vůbec nezajímá,“ líčila.
POLIBEK DO KAMERY. Sofia Goggiaová se raduje v cíli olympijského sjezdu.
I proto jela znovu na hraně. Tak, jak je zvyklá.
Díky tomu si po zlatu z Pchjongčchangu dojela v Pekingu pro vybájené stříbro.
Už jen to, že se na sjezdovce v Jen-čchingu objevila, je důkazem síly lidského ducha. Ukázala, že existuje jen málo limitů, když má v sobě člověk zakořeněné odhodlání.
A to je něco, co v době, kdy šéfové MOV hlasitě dupou na olympijskou myšlenku, všichni fanoušci potřebovali.
