Sáblíková si na začátku ledna při krkolomném karambolu během tréninkového kempu v Itálii pořezala bruslí vnitřní stranu levého stehna. Rána byla naštěstí jen povrchová, všechny svaly a šlachy zůstaly nepoškozeny. I tak si vyžádala osm stehů a Sáblíková se kvůli tomu nemohla pár dní posadit.
„Noha mě omezovala ze začátku v čemkoliv, nemohla jsem ji zvednout ani se udržet v podřepu. Ale to bylo během čtyř, pěti dnů pryč. Intenzivně jsme ji rozhýbávali,“ popisuje rekonvalescenci. „Měla jsem veškerou péči, kterou jsem mohla mít, za to jsem moc ráda, protože noha se zlepšovala každý den neuvěřitelným způsobem.“
Sáblíková si při pádu pořezala stehno bruslí: Měla jsem štěstí v neštěstí |
Hned, jak to bylo možné, se vrátila na led. „Šla jsem do všeho, kam mě noha pustila, ať už do rychlosti nebo do podřepu. Asi po týdnu od toho, co jsem se zranila, jsem mohla dělat prakticky úplně všechno,“ vypráví.
„Asi všichni sportovci dolaďují před olympiádou maličkosti a chtějí být v psychické pohodě, aby jim vše vycházelo. Takže výpadek pár dní před olympiádou nebyl nic příjemného, ale nějakým způsobem jsem to zvládla. Když se po něčem takovém chci vrátit zpátky, dělám pro to úplně všechno,“ říká šestinásobná olympijská medailistka.
Martina Sáblíková při závodě na 5000 m v norském Stavangeru
Nyní už vyhlíží Peking. Stejně jako u většiny ostatních sportů si ani rychlobruslaři nemohli závodní prostředí předem vyzkoušet. A kromě neprobádaného ledu dělá Sáblíkové největší starosti jen osm dní na aklimatizaci. „Většinou jsem zvyklá jezdit na podobné závody čtrnáct dní předem, aby mě nepostihl žádný problém. Teď vůbec nevím, jestli se netrefím do dne, který mi nebude sedět, bude to hra vabank.“
Abych si sedla? Jen to ne! Sáblíková o zranění, víře i chybějícím kouzlu her |
Proto se před závody zaměří především na přizpůsobení se novým podmínkám. „Neplánuji nějaké harakiri, spíš najít tempo a srovnat se na ledu technicky. Jak rychle se na něm dokážu rozjet, jaké časy bych eventuálně mohla zajíždět.“
Zažila už čtyři olympiády, přesto si nemyslí, že by díky tomu byla oproti mladším soupeřkám ve výhodě. „Přijde mi, že jsem s postupem času čím dál nervóznější. Tak deset let zpátky jsem závody moc neřešila, teď o všem moc přemýšlím,“ popisuje.
Navíc celé hry budou ovlivněny opatřením proti covidu. „Se všemi omezeními a pravidly, které budeme muset dodržovat, to bude úplně jiná olympiáda, než na jakou jsem zvyklá. Z tohohle pohledu to bude hodně náročné, ale těším se, až uvidím olympijské symboly a dýchne na mě atmosféra her.“
TEHDY VE VANCOUVERU. Rychlobruslařka Martina Sáblíková se raduje ze zlaté olympijské medaile ze závodu na 5000 metrů
Sáblíková si do Číny balí i rychlobruslařské potřeby, které už nepoužívá. Brýle z Vancouveru 2010, ve kterých vybojovala všechny své olympijské medaile, a staré brusle. „Ty budu používat jako náhradní. Samozřejmě pro mě mají význam i jako talisman, protože jsem v nich vyhrála nejeden závod. Nehledám výkon v materiálu, ale když se mi v něčem daří, tak se mi s tím těžko loučí. Uklidňuje mě s sebou vozit takové věci. A brýle z Vancouveru jsou talisman, bez kterého by se mi z domu odjíždělo hodně těžce.“
Do sbírky předmětů pro štěstí patří také maskoti z předchozích olympiád a přívěšek na krku. „Nosím ho už několik let, a skoro vůbec ho nesundávám. Maximálně kvůli focení,“ povídá Sáblíková.
STŘÍBRO. Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala v olympijském závodě na 5000 metrů stříbrnou medaili. (17. února 2018)
V Číně bude obhajovat stříbro ze závodu na 5000 m, své cíle ale specifikovat nechce. „Nerada říkám, na co mám, nebo nemám, od toho je tu můj trenér. Vím, na co má moje tělo, ale nikdy nevím, co předvedou soupeřky. Navíc, vzhledem k tomu, co se mi stalo, se mi těžko říká, s čím bych byla spokojená,“ přiznává. „Půjdu do toho naplno a uvidím, na co to bude stačit. Je to olympiáda, jeden jediný závod, který se buď povede, nebo ne.“
V hlavě si přitom může připomenout, že zatím pro ni tři takové olympijské závody vyšly zlatě, dva stříbrně a jeden bronzově.
„Olympijské hry pro mě vždy byly, jsou a budou něčím nadpřirozeným. Něčím, kvůli čemu člověk ten sport dělá. Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu na jedny, a teď na ně jedu už popáté. Žiju si svůj sen.“
