Třicáté místo – spokojenost, zklamání?
Samozřejmě to nějaký velký výsledek není, ale já jsem zase začínala sezonu se zraněním, utrhla jsem si zkřížený vaz v koleni a teď jezdím bez něj.
Jak se jezdí bez vazu na běžkách?
Mám to štěstí, že zatím žádné velké problémy nemám. Cítím se relativně normálně jako se zdravým kolenem, ale ten návrat byl dlouhý, komplikovanější. Člověku to nepřidá, když přijde další zranění, protože se pořád lížete z nuly mezi světovou špičku. Takže si na 30. místo nemůžu stěžovat, i když vím, že dokud člověk nevyhraje nebo není v top 10, vždycky je co zlepšovat, vždycky je kam se posouvat.
Petra Nováková z České republiky v akci na ZOH v Pekingu 2022. (10. února 2022)
Jak se vám to vlastně stalo?
Bylo to na jaře při lyžování, takže sportem k trvalé invaliditě a ještě dál (trpce se usměje).
Můžou být kvůli opakujícím se zdravotním trablům v ohrožení i další sezony?
Na další olympiádě by mi bylo něco málo přes třicet (32), takže to tak nějak nechávám sezonu po sezoně, jak se to bude vyvíjet. Ale momentálně, i když výsledky nejsou nejlepší, mám ten sport pořád ráda, pořád se mi líbí a ještě bych ho chtěla dělat na vrcholové úrovni. Chci ještě ukázat, že někam patřím, takže pár sezon bych ještě ráda jezdila.
Bylo to dneska hodně na krev?
Těžko se to soudí, protože tady pocity trochu zkreslují. Na trati jsem se necítila tak, že bych rozjela nějaké velké tempo, že by mi mělo postupně docházet. Samozřejmě nějaká krize přišla, ale myslím si, že jsme to měli dost ztížené větrem a nánosem takového poprašku ve stopě.
Takže jste se jí vyhýbala?
Člověk si hodně rozmyslí, jestli z ní vystoupí, nebo naopak zůstane. A taky záleželo, kdy mi foukne nebo nefoukne vítr. Bylo to takové všelijaké, ale poprat se s tím musíme, je to venkovní sport.
Drama na klasické desítce. Johaugová o čtyři desetiny udolala Niskanenovou |
Spousta závodníků mluví o místních tratích jako o velmi náročných. Byla taková i desítka?
Nemůžu říct, jestli byl ten okruh náročný, nebo nenáročný. Veškeré svěťákové tratě jsou těžké, mně se ta místní moc líbí. Kopce jsou sice dlouhé, ale když na to člověk má, když není zafoukaná stopa jako dneska a když vydrží se silami, může jet krásnou klasiku. Já mám prostě ty dlouhé kopce ráda.
Takže jste se na desítku těšila?
Když jsem trénovala v Čechách, měla jsem klasiku opravdu mnohem lepší než bruslení, takže jo, těšila jsem se. Nicméně po skiatlonu jsem se zrovna tady v tom místě cítila líp ve skejtové části. Proto jsem teď dost zvědavá na třicítku, jak mi pojede skejt, protože jsem cítila, že ho mám tady lepší.
Čím to je, že přišla taková změna oproti tomu, jak jste se cítila v Čechách?
Těžko říct, samozřejmě to souvisí se změnou časového pásma, potom je tady nějaká výška, mikroklima, které to může ještě lehce zvyšovat. První týden tady byla taková zima, že to člověka hodně vyčerpávalo. Foukal velký vítr, obecně podmínky organismem trošku zamíchají. Uvidíme, jak se budu cítit na třicítce.
Potkáte se vůbec s bratrem Michalem během olympiády?
Jak závodíme co druhý den, tak ty volné dny máme buď úplné volno nebo jen volnější trénink a míjíme se. Jinak jsme spíš ve vesnici, než že bychom spolu něco podnikali. Zdejší závody jsou těžké, i když to tak třeba nevypadá, takže se snažíme i odpočívat.
Jedním z plánů do budoucna je i smíšená štafeta v běžeckém lyžování. Lákala by vás právě s bratrem?
Moc by mě lákala, protože lyžování by se tím konečně zase někam posunulo. Když vím, že první svěťák budeme mít i za čtyři roky v Kuusamu, druhý v Lillehammeru a že zase pojedeme i stejné disciplíny, je to dost nezáživné. Kdyby se lehce změnil program i disciplíny, lyžování by to prospělo.
A s čím budete na třicítce spokojená?
Budu opět startovat ze zadních pozic, takže první pětka bude hodně vyčerpávající, jak se budeme všechny cpát dopředu a rvát se o pozice. Kdyby padla top 20, byla bych opravdu hodně šťastná, kdyby top 30, tak řeknu: Oukej, to je takový můj standard.
