Ani čtvrteční tisícovka aspoň kapku radosti pětadvacetileté závodnici nedodala. Naopak. Po 18., 21. a 25. místě v předchozích kláních na 3000, 1500 a 500 metrů tentokrát skončila sedmadvacátá. V čase 1:18,75. Tedy daleko za jejími schopnostmi. O 5,56 sekundy za vítěznou Japonkou Miho Takagiovou.
Takagiová se dočkala zlata, Zdráhalová byla na kilometru ve třetí desítce |
„Kdybych tu mohla být sprostá, tak jsem. Nevím, co na to mám říct. Je to zklamání. Další závod, co se nepovedl,“ pronášela. Emoce se v ní přelévaly, hlas se začal zadrhávat.
Je nesporné, že forma se vypařila. Jenže proč? To je klíčová otázka.
Zraněná nebyla a není.
Tréninkový výpadek neměla.
NA ZAČÁTKU HER. Nikola Zdráhalová při startu na 3000 metrů. To ještě věřila, že její hry budou úspěšné.
„Je to psychicky náročné. Netuším, kde mám hledat chybu. A těžko říct, kdy to vše začalo. Na posledním soustředění v Itálii jsem se nejdřív cítila skvěle, ale pak už moc ideálně ne. Táhne se to se mnou až sem.“
A tady se možná dostáváme k jádru celého problému, který Zdráhalové pokazil olympiádu. Jeho prvopočátek můžeme vysledovat těsně před novým rokem, v den, kdy Martina Sáblíková při tréninku v italském Collalbu v zatáčce upadla a při nárazu do mantinelu si rozřízla vnitřní stranu stehna.
„I s Nikolou tehdy Martinin pád otřásl,“ řekl kouč Petr Novák. „Jela těsně za ní, viděla zblízka ten pád a pak se jí snažila pomoci, když z Martiny crčela krev. Od té doby je i Nikola na tréninku v zatáčkách opatrnější.“
Podobné pocity má také Sáblíková. Sledovala, jak se v předchozí kariéře Zdráhalová postupně zbavovala respektu z jízdy v zatáčkách, až se je naučila vyjíždět skvěle a rychle. Jenže teď jsou někdejší obavy z nezvládnutí rychlosti zpět.
Což sama Zdráhalová přiznává.
PATNÁCTISTOVKA. Právě na ní měla být nejlepší, trenér Novák věřil, že bude minimálně v nejlepší desítce. Ale bylo z toho 21. místo.
„K bruslení mám respekt. Někdy je to lepší, ale po tom Martinině pádu horší. A když se bojíte, není to dobré. Nemohu sice říci, že bych při každém závodě viděla před sebou Marťu, jak padá. Ale asi mým problémem skutečně bude hlava. Musím si přiznat, že mě brzdí. Nevím, co mám udělat, aby se mi zase vedlo líp.“
Zvažuje přerušení kariéry
V prosinci Zdráhalové na pohárových štacích v Salt Lake City a Calgary excelovala a vylepšila si tam osobní rekordy na 500, 1000, 1500 a 3000 metrů, některé dokonce i opakovaně.
Najednou z ní byla závodnice světové top desítky a sparingpartnerka Sáblíková ji na Facebooku oslavovala: „Nejen že máme další závodnici, která bojuje o nejvyšší příčky, ale nad jejími výkony a všestranností se podivuje celý rychlobruslařský svět. Klobouk dolů, Niky.“
O dva měsíce později je všechno jinak.
Výkony, jaké Zdráhalová dosahovala v zámoří, jí alespoň mohou dodávat vědomí: Ano, je to ve mně, mé tělo bylo schopné skvělých časů, může je tedy dosahovat znovu, až se zase psychicky srovnám.
13. DEN ZOH: Ledecká byla v kombinaci čtvrtá, rekordní Březinová dvacátá |
„Říkala jsem si, jaká je škoda, že olympiáda nezačala trochu dřív, třeba v době, kdy jsme závodili v Calgary,“ vypráví. „Tady jsem ale ve stavu, kdy s tou mojí psychikou nedokážu moc bojovat. Obzvlášť, když jedu už čtvrtý závod a ani po jednom jsem si nemohla říci: Wow, to bylo super.“
Dokonce se nyní ocitla v takovém stavu, že zvažuje přerušení kariéry.
„Úplně nevím, jestli chci naskočit do další sezony,“ přiznává. „Nedokážu říct, co se mnou bude. Každopádně to bude chtít přinejmenším delší pauzu.“
Ještě předtím ji v Pekingu čeká v sobotu hromadný závod, její páté a poslední vystoupení na těchto hrách. Pokusí se před ním naladit alespoň trochu do optimistična.
„Samozřejmě, že do masáku půjdu s nadějí, že všechno bude dobré, a ne s tím, že i tentokrát to bude hrozné. Ale jestliže se vám čtyři předchozí starty nepodaří, s vaší hlavou to pořádně mává a s každým dalším závodem je to horší a horší, i když si tady můžu říkat, co chci.“
Před čtyřmi lety v Pchjongčchangu v hromadném závodě vyhrála své semifinále a ve finále dosáhla na 8. místo, své stále nejlepší olympijské umístění.
POSLEDNÍ ŠANCE. Bude jí sobotní hromadný závod. Před čtyřmi lety v Pchjongčchangu (na snímku) v něm byla osmá.
Po dvouleté absenci v hromadných závodech se k nim letos vrátila a jejím pohárovým maximem v nich bylo 10. místo v Calgary.
„Celkem se toho zdejšího masáku bojím. Nevím, co se mnou udělá,“ prozrazuje. „Bude hodně o taktice, navíc jde o kontaktní disciplínu a ty já příliš nevyhledávám. Ale pořád doufám, že to bude můj nejlepší zdejší závod.“
