Když se pak po závodě Lucie Charvátová rozhovořila, bylo to stejné jako vždy. Myšlenky měla jasně srovnané, analyzovala klíčové pasáže, a ač zmrzlá, mluvila a mluvila.
O čem například?
O střelbě 0+1, která by ve sprintu byla dobrá, ale ve štafetě není, pokud pak jediný zbylý terč při dobíjení ani jednou ranou nesestřelíte:
Při první dobíjené ráně jsem dostala šílený tik, takže když jsem ji spouštěla, věděla jsem, že letí do háje. Pak jsem se zkoncentrovala a neviděla jsem jediný problém, proč bych se neměla trefit. Druhá dobíjená byl kalibr, udělala takový zvuk, že jsem myslela, že spadla, skoro jsem dávala bouchačku na záda... a ona nespadla. No a při třetí ráně už jsem vnímala, že vedle mě střílí Ukrajinka, neskutečně jsem znervózněla, stála jsem tam dlouho, klepala se a nakonec se netrefila a spěchala na kolo.
O vzteku na sebe samu:
Bylo to neskutečně k naštvání, až do téhle mé střelby holky střílely výborně (a také Charvátová měla ležku čistou a na stojce zasáhla čtyři z pěti terčů), takže ten závod mohl výsledkově co do bilance naší střelby vypadat výborně. Přitom i u kluků jsme viděli, že ve štafetách se hodně chybuje, protože tlak je na olympiádě větší. Já si říkala: Dobrý, my to zvládnem, já to zvládnu. Ale asi jsem to zakřikla.
O posledním kole a souboji s Ukrajinkou Bilosjukovou (Pidhrušnou):
Ona je velmi obávaná a zákeřná na finiš, což všichni o ní víme, proto když jsem zvojtila poslední položku, řekla jsem si, že má jediná šance je urvat ji někde na trati. Pustila jsem se do toho hned za střelnicí a zdálo se, že se mi to daří a že mám dost sil, zvlášť když Pidhrušná byla předtím kvůli covidu v karanténě. Věřila jsem si, že ji urvu, ale cílová rovinka je tu tak krátká a ona si mě v ní s radostí vychutnala. Posledních pět metrů jsem dojížděla skoro s brekem, padla jsem za cílovou čárou na sníh a říkala si: To snad není možné, snažila jsem se do posledních sil, ale takový konec jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu.
O konečném osmém místě české ženské štafety:
Neurazí ani nenadchne. Mohli jsme být i sedmé, jsme osmé. Nic není staršího než včerejší zprávy a postupně se na takové průměrné výsledky zapomíná. Ale samozřejmě, že po takovém souboji vás každé jedno místo šeredně mrzí.
O sobotním hromadném závodě, kam se kvalifikovala:
No, snad se soboty dožiju. Ne, vážně, bude to pro mě třešnička na dortu. Když jsem si masák vydobyla, se vší ctí a hrdostí se postavím na start. Ale nemám od něj velké očekávání. Zase pojedeme na dvouapůlkilometrovém okruhu, který mi tady rozhodně sedí míň než dnešní dvojka. Bude to prostě další, poslední těžký závod.
Trestné kolo Charvátové vzalo Češkám sedmé místo. Štafetu ovládly Švédky |
O stavu těla po náročné porci čtyř olympijských startů:
Už se mu moc nechce. Dneska jsem vstávala v 11 hodin, ve dvě odpoledne jsem šla na snídani a pak na start. Dny mi tu utíkají dobře, nejde o žádný velký stereotyp, ale je strašně moc znát, že tělo už nestíhá regenerovat. A i když si říkáte, že druhý den se půjdete jen projet na lehkou fázi, tak tím, že je tu sníh neskutečně pomalý, nadřete se, i když jedete pomalu.
