Začneme jej vyprávět od konce, neboť jak sama Janatová přiznává, v závěru ledna se její myšlenky točí jen kolem olympiády.
„Na začátku kariéry jsem si neříkala, že bych na ni za každou cenu musela, ale věděla jsem, že když se dostanu na opravdu dobrou výkonnost a pojedu na ni, bude to pro mě velký životní úspěch,“ vyznává se.
V Pekingu si jej splní, zároveň si však vytyčuje další ambice: „Určitě se těším, že si tam zazávodím, ale chtěla bych tam taky něco předvést a vydat ze sebe to nejlepší. Nechci tam být do počtu.“
V posledních letech si dokázala, že po solidních příčkách pokukovat může. V aktuální sezoně Světového poháru zatím skončila nejlépe šestnáctá ve sprintu, v celkovém pořadí Tour de Ski zaujala 27. místo. V minulé zimě pak dosáhla na pátou a šestou příčku v týmovém sprintu.
A právě nejkratší a nejrychlejší závody vyhlíží i v Pekingu.
„Třeba v týmovém sprintu je spousta adrenalinu, přejete si postoupit do finále jen proto, abyste ho mohli jet ještě jednou. Může se tam stát cokoli, musíte být furt obezřetní,“ líčí zaujatě.
Další stres v kolotoči
Jenže opatrnost musí Janatová, stejně jako všichni účastníci her, zachovávat už před odletem do Číny. Obává se covidu, který může olympijské sny rychle a nečekané rozprášit.
„Každý den se testujeme, a i když si opravdu dáváte pozor, můžete se nakazit, ani nevíte jak. Sice už to zvládám líp než na začátku pandemie, ale rozhodně to je pro mě další stres v tom našem kolotoči.“
Nervové soustavě neuleví ani přímo v Číně, kde na sportovce čeká přísný režim, což bude Janatová snášet ještě hůř než ostatní. Kvůli opatřením se tam totiž nejspíš nebude moct potkat se svým přítelem Jamesem Clugnetem, britským reprezentantem v běžeckém lyžování.
„Je to taková bezmoc, psychicky mě to ovlivňuje. I když víme, že s tím nejde nic udělat,“ povídá Češka. „Je opravdu těžké si říct, že nesmíte vidět někoho, koho máte rádi, a on je přitom na stejném místě jako vy.“
Jinak se přítelem, s nímž se seznámila v roce 2019 na mistrovství světa v Seefeldu, vídá téměř na všech závodech Světového poháru.
„Kvůli covidu je to složitější, protože každý tým se lehce straní ostatních, ale dáváme si hodně velký pozor. Taky jsme spolu absolvovali soustředění, já jsem se připojila k jeho týmu a on k našemu. Trénuje pod vedením dvou trenérů z Norska, takže jsem strávila dost času i tam.“
A tak mohla Janatová okusit také jiné tréninkové metody či odlišný přístup k běžeckému lyžování, čemuž rovněž přičítá svůj progres v posledních letech: „Určitě mě to posunulo. Když jsme se poznali, tak jsem hodně těžila z vědomostí, které mi předával. Ale i my Češi máme své vlastní zkušenosti, takže si pomáháme navzájem.“
Ze sjezdovky do stopy
Právě cestování po světě a poznávání nových kultur k závodění v bílé stopě Janatovou přitahuje. Rodačka z Jilemnice k běžkám zběhla od sjezdového lyžování v šesté třídě.
Co jí ke změně vedlo?
„Asi že mně to šlo,“ prozrazuje s úsměvem. „Hned jak jsem si na běžky stoupla, tak jsem se rychle dokázala vyrovnat dětem, které jezdily už pět šest let. Bavil mě tedy můj pokrok a že mi to šlo líp než sjezdovky. Taky jsme měli dobrou partu kamarádů a kolektiv dělá hodně.“
Další radostí, kterou jí sport přináší, je pobyt v přírodě. Zejména horská panorámata Janatovou okouzlila.
„Kdybych si měla vybrat moře, nebo hory, rozhodně bych vybrala hory. Je to moje srdcovka. Jet tam je pro mě za odměnu. Jsem sice ze sluníčka a ze všeho dost unavená, ale mám to tam ráda a ráda se tam vracím.“
Což ovšem neznamená, že se v létě neoddává jiným sportovním zálibám. Už na gymnáziu se zapojila do běžeckého týmu, loni za něj i závodila.
„Občas si zaběhnu pětku nebo trojku, takže tratě, které nikdo z atletů moc nechce dělat. Je to pro mě skvělé, naruším svůj stereotyp, jsem mezi jinými lidmi, ale primární jsou pro mě běžky,“ zdůrazňuje.
Na cestě do Pekinguseriál iDNES.cz 1. DÍL: Pro nový pas a do Pekingu. Ruská slečna s českým parťákem míří na olympiádu 2. DÍL: Já končím, plakala. Teď chce skikrosařka Kučerová do olympijského finále |
Kromě vrcholového sportu zvládá i studium vysoké školy, zajímá se o regeneraci a výživu.
„Zatím nemám nic prodlouženo, plním všechno stejně jako ostatní, ale teď s olympiádou je to trošku komplikovanější. Nestíhám úplně všechny předměty, protože kvůli covidu ani nechci jezdit do školy,“ vypráví.
„Ale rozhodně chci dodělat bakaláře a uvidím, jestli pak půjdu dál. Rozhodně by mě bavilo rozšíření hlavně výživy, která mě zajímá asi nejvíc.“
Poznatky získané při studiu aplikuje na své kariéře, propadla především periodizované stravě, která má za cíl naučit tělo využívat tuky jako primární zdroj energie a uplatňuje se především při vytrvalosti.
„Zkouším toho opravdu hodně, samozřejmě jen to, co je povolené,“ ujišťuje. Časově náročné a stresující školní povinnosti jí však při sportu občas také překážejí.
„Pokud jde o nějaký předmět, který mě baví, tak nemám problém si k němu sednout a učit se. Ale jinak mi přijde, že během závodění tím ztrácím energii. Takže si studium dávám hlavně před sezonou nebo po ní a v průběhu se soustředím jen na závody.“
Od běžek a studia nejraději vypíná u četby románů nebo naučné literatury. „Někdy i na tréninku nebo v autě poslouchám audio knížky, takže se úplně ztratím a mám pocit, že jsem v jiném světě nebo v jiném životě.“
Za dobrodružstvím vyráží, trochu nečekaně, i do prostředí počítačových her. „Nejvíc hraju RPG hry, kde máte postavu a chodíte po světě a plníte úkoly. Třeba Zaklínač. Fakt to zbožňuju, vždycky jsem hrála a vždycky asi budu,“ vyznává se se zápalem v hlase.
Pokud by sama byla hrdinkou v jedné ze svých oblíbených her, chystala by se nyní na nejdůležitější misi. Poputuje za ní až do cizokrajného Pekingu.
