Co mají společného běžkyně na lyžích Stefania Belmondová a shorttrekařka Arianna Fontanaová?
Zemi původu, jistě.
A pak ještě deset olympijských medailí. Víc jich žádný Ital nezískal.
Ta desátá v podání Fontanaové byla v Pekingu po vítězném závodě na 500 metrů specifická. Doprovodila ji křikem vzdoru a vzteku, jímž dávala najevo: Házíte mi sice klacky pod nohy, ale já přesto pro Itálii vítězím.
Fontanaová kralovala na pětistovce a má už desátou olympijskou medaili![]() |
Vzápětí 31letá žena dojela k zábradlí, kde stál Anthony Lobello junior, její manžel a zároveň kouč.
Objali se a dlouze políbili.
Scéna, která je naprosto běžná?
Ano, přesto některá italská média následně psala o zakázaném polibku, o provokaci na velké scéně nebo o demonstraci nezlomné pevnosti páru, který se funkcionáři snažili rozdělit.
Australský server news.com dokonce tvrdil, že „Fontanaová se postarala o políček do tváře své země“.
Sama závodnice podotkla: „I to byl způsob, jak jsem ventilovala všechen ten vztek.“
Vztahy vynikající shorttrekařky s představiteli její vlastní národní federace se ocitly takřka na bodu mrazu. Později poznamenala, že jí ke zlatu v Pekingu ani nepogratulovali. „Ale já nečekala, že za mnou přijdou. Vlastně je lepší, když se drží dál.“
Napětí trvá léta a jeho hrany se neobrušují. Spíš naopak. Příčinou má být právě osoba jejího manžela. U funkcionářů italské federace je personou non grata. Pan nežádoucí. Snažili se, aby Fontanaovou přestal trénovat. Což pochopitelně rezolutně odmítla.
Rodák z amerického Tallahassee, sám bývalý shorttrekař, měl v minulosti pro změnu napjaté vztahy s týmem USA. Proto se v roce 2014 rozhodl změnit státní příslušnost. Využil tehdy skutečnosti, že dědeček je Ital, a začal reprezentovat Itálii.
S Fontanaovou jsou párem deset let. V roce 2014 Lobello ukončil závodní kariéru a stal se jejím koučem. Jenže trenéři italské reprezentace mu dali najevo: Nechceme tě mezi námi.
Tento stav trvá. Proč je federace proti němu tak zatvrzelá, nebylo nikdy oficiálně odhaleno. Spekuluje se o ješitnosti některých funkcionářů, o velkých názorových sporech, o tom, že se úspěšné duo odmítá podvolit pravidlům federace, o horkokrevné italské povaze.
Bez manžela po svém boku by však Fontanaová dost možná už ani nezávodila.
V Turíně 2006 se s bronzem ze štafety shorttrekařek stala nejmladší italskou olympijskou medailistkou všech dob, ve věku pouhých 15 let a 314 dnů. Od té doby vozí medaile z každé olympiády!
Nicméně po hrách v Soči procházela v sezoně 2014/2015 velkou psychickou krizí.
„Byla jsem mentálně nesmírně vyčerpaná,“ vyprávěla. „Mé tělo chtělo dál závodit, ale hlava byla proti. Zvažovala jsem, zda by nebylo lepší ukončit kariéru.“
Pomohly jí lekce boxu, na které docházela, a při nichž opět nalezla někdejší dravost. „A pomohl mi i Anthony, samozřejmě.“
V Pchjongčchangu 2018 se pod manželovým vedením konečně dočkala. Po seriálu mnoha stříbrných a bronzových medailí vybojovala v závodě na 500 metrů své první olympijské zlato.
Pak si vzala roční pauzu - a přestěhovala se s manželem do Maďarska, kde se také začala připravovat na hry v Pekingu. Teprve loni se oba vrátili, aby mohli trénovat s italským týmem, jenže se zlou se potázali: „Nebyli jsme vítáni.“
O sporech dlouho mlčela, až po zlaté pekingské obhajobě na trati 500 metrů se neudržela.
„Museli jsme si projít těžkými časy,“ rozhovořila se. „Byli lidé, kteří mě na olympiádě nechtěli. Má vlastní federace mě nepodporovala. Odmítali, aby mě trénoval manžel. Touto zlatou medailí jsme i jim dokázali, že je tím nejlepším možným koučem. Přesto dál hledají způsob, jak nás roztrhnout. Proto jsem za cílem tak křičela. Normálně nekřičím. Ale takhle jsem ze sebe chtěla dostat všechen ten vztek.“
Už předtím získala v Pekingu stříbrnou medaili s italskou smíšenou štafetou. V závodě na 1000 metrů se poté mohla osamostatnit na čele historického žebříčku italských olympijských medailistů, ale kolize ve finále ji připravila o další útok na stupně vítězů.
I tak je co do počtu olympijských medailí nejúspěšnější světovou shorttrekařkou historie, za sebou nechala slavného Američana Apola Ohna.
Jak že zní závodní filozofie Arianny Fontanaové? „Ve skutečnosti neexistují žádné limity. Ty se nacházejí jen v našich hlavách, vytváříme si je sami. Mým cílem je veškeré možné limity ignorovat.“
Včetně těch, kterými se ji snaží omezit vlastní federace.