Ale talentu měl dost.
Také píle. Vůle.
"Byl opravdu výjimečný nad výjimečné. Stojí nad ostatními legendami světa," pronesl o něm kdysi Jan Železný, trojnásobný olympijský vítěz a mistr světa.
Zátopek dobyl olympijská zlata dokonce čtyři. První roku 1948 v Londýně na 10 000 metrů.
"Po všech těch tmavých dnech války, bombardování, hladovění bylo ožití her jako východ slunce."
V plné záři slávy se však Zátopek ocitl o čtyři roky později v Helsinkách. Během osmi dnů vyhrál tři zlata. Obhájil triumf na 10 000 metrů. Zvítězil na poloviční trati. Stejně tak v maratonu, o němž říkal, že okrádá o kousek života.
. Osudy zlatých medailíSeriál k olympijským hrám Čtěte denně Dnešní 8. díl |
"Doma už je nemáme. Pořád jsme na ně museli dávat pozor, stejně jedna zmizela. Všichni je chtěli vidět, ohmatávali je, až nám zlato z nich ohmatali," líčí Dana Zátopková, v Helsinkách vítězka oštěpu.
Její manžel zemřel před osmi lety. Pocházel z rodiny stolaře, v dětství hrával občas fotbal, ale často bez bot, aby je nezničil. Vyzkoušel si i skok do výšky. K běhu se dostal až v Baťově škole práce, při drsné dřině a studiu. Pravda, tehdy se z povinného běhu chtěl ulít, ale neunikl ani ve studovně nad knihou. Naštval se a v cíli byl druhý.
Postupně však postoj k běhu změnil.
Traduje se, jak trénoval v bahně v těžkých botách.
Jak uštval i psa, který příště před další vidinou společného výběhu s dvounožcem raději zalezl pod stůl.
Jak opakoval ohromné dávky intervalového tréninku, protože nechtěl být jen vytrvalý, ale i rychlý.
"Když trénujete jednou, nic se nestane. Když se přinutíte stokrát, tisíckrát, rozvinete se nejen fyzicky. Prší? Nevadí. Jsem unavený? Nevadí. Pak síla vůle není problém," řekl Zátopek.