V bílé sukni a růžovém přiléhavém nátělníku, s nímž barevně ladily sluneční brýle, vypadala nádherně. Jen kamenný výraz v obličeji naznačoval, že něco není v pořádku.
Na místě nebyl ani rušivý zvuk vrtulníku, který společně se smutným tónem jejího hlasu zachycovaly nastražené diktafony.
Kulisou smutného rozhovoru s Terezou Huříkovou byl stále ještě probíhající olympijský závod horských kol. Pro českou reprezentantku skončil po deseti minutách, po pádu už nebyla schopná pokračovat.
"Neskutečně mě to štve," začala dlouhý monolog. "Vím, kolik nadějí do mě vkládal trenér a kolik nadějí jsem do něj vkládala já sama. Na závod jsem se opravdu těšila a za dobrý výsledek jsem tady chtěla položit život."
Byla zdrcená, naštvaná sama na sebe. "Od startu byla na úzké trati velká tlačenice na všech technických pasážích, několikrát jsem kvůli tomu musela běžet. Číňanka spadla hned na startu a já jsem ji jen tak tak objela, pak mě stejná závodnice ještě na trati nabrala na řidítka," popisovala obtížný vstup do závodu.
Ujela (a uběhla) jen asi dva kilometry, bolestivý pád ji už dál nepustil.
V náročném sjezdu se jí do cesty připletla soupeřka, která se jízdy po ostrých kamenech bála a raději šla pěšky. Huříková najela na ostrý kámen, přeletěla jsem přes řidítka a vyrazila si dech.
Stejně jako Horáková: špatný start, pád, vyražený dech...
Podobně skončila na sousední bikrosové dráze Jana Horáková. Jela rozhodující jízdu o postup do olympijského finále, ale v první zatáčce nestačila uhnout kolizi soupeřek před sebou. Také ona přepadla přes řídítka, vyrazila si dech a musela skončit.
Obě cyklistky spojuje i počáteční příčina, která vedla k pádu. Špatně odstartovaly a dostaly se do kolizí, kterým se ty nejlepší závodnice vyhnuly.
"Je to moje první olympiáda, první zkušenost s atmosférou takového závodu a já jsem tu atmosféru neustála," přiznala 21letá Huříková. "Cítila jsem se svázaná. Že dupu co se dá, ale něco mě drží."
Nad Huříkovou znovu proletěl vrtulník, za zády se jí mihla Němka Spitzová spěchající za zlatou olympijskou medailí. Česká závodnice se už na trať ani nepodívala, na olympiádu chce rychle zapomenout.
"Jestli se dostanu na příští olympiádu, tak to už mi bude pětadvacet a žádné stresy řešit nebudu. Do té doby jich zažiju tolik, že se budu jenom těšit na tu cinkající medaili. Třeba to vyjde," usmála se.
Při tréninku narazila hlavou do stromu
Číňané připravili bikerům mimořádně těžký závod. Po loňském Světovém poháru byli kritizováni, že trať je lehká, a tak pořádně přitvrdili. Přidali jeden kopec s výjezdem prudkými serpentinami a drsným sjezdem, povrch osázeli ostrými kameny. "Kameny neleží přirozeně, jsou tam jak kamenné hřiby," popsala Huříková záludnosti olympijské tratě.
Z nejtěžšího sjezdu měla velký respekt. Den před tréninkem tam ošklivě spadla.
Dlouho se tomu místu vyhýbala, kamenná řeka byla obtížná i pro silné chlapy, natož pro křehkou českou bikerku. "Nakonec jsem usoudila, že to musím před závodem aspoň jednou zvládnout," řekl si. Výsledkem byl ošklivý pád, při kterém narazila hlavou do stromu. "Mám dobrou helmu, chvíli mě bolela hlava, ale pak jsem se oklepala."
Premiérově tak měla ošklivé místo projet až v prvním kole závodu. "Možná by bylo lepší ten kopec seběhnout, ale to jsem taky mohla běžet celý závod," myslí si. Do nejhorší pasáže nakonec ani nedojela. Pád přišel ještě dřív.
"Škoda, že se mi to stalo zrovna na olympiádě," řekla potlučená Huříková. Zapomínat na pekingský neúspěch bude na dalších závodech. Přímo z Číny odlétá na další díl Světového poháru do Austrálie.
