Vždyť borec, jemuž kolegové trefně přezdívají "ryba", je zvyklý ve vysokém tempu plavat třeba i deset hodin. "Právě proto, že jsem spíš na delší závody, jsem s olympiádou nechtěl moc počítat. Abych nebyl zklamaný," říká plavec Komety Brno.
Ale sportovní svátek v Číně mu nakonec neunikne. Vstupenku na něj si vybojoval v poslední možné chvíli, v dodatečné kvalifikaci přímo v Pekingu. "Splnil jsem si, v co jsem ani nedoufal," vypráví nadšeně dvaatřicetiletý pohodář.
Vaše účast na olympiádě se příliš nečekala. Jak si ceníte toho, že na ni nakonec pojedete?
Cením si toho úplně nejvíc, protože jsem s tím moc nepočítal. Ale ten rozhodující závod v Pekingu mi vyšel úplně stoprocentně, finiš jsem měl báječný. Nakonec rozhodlo jen pár vteřin.
Jak to na závodišti vypadalo?
My už jsme na podobné zvyklí z Londýna, kde bude další olympiáda. Je to veslařský kanál, kde jsou čtyři okruhy po dvou a půl kilometrech a do finiše je tam rovinka 1200 metrů, což mi vyhovuje, protože mám rád dlouhý finiš. Na něm těží spíš plavci, kteří mají zkušenosti z delších závodů, to mi v tom závodě pomohlo. A také mi pomohlo, že foukal vítr a byly celkem velké vlny. Mám celkem rád, když je drsnější počasí, určitě z toho těžím víc než ostatní.
Jaký pro vás byl ten kvalifikační závod?
Byla to poslední šance, jak se dostat na olympiádu. Ten závod byl specifický, bylo to hodně o osobních soubojích. Hodně se plavalo ve dvojicích, které se hlídaly, protože vždycky jenom jeden z té dvojice mohl na olympiádu. Ty dvojice se hlídaly až do závěru a souboje byly těsnější.
Vy jste se hlídal s kým?
S Jakubem Fichtlem z Plzně. A co pak říkal tomu, že jste jej připravil o olympiádu? Neměl moc co říkat, protože s tím počítal víc než já. Úspěchy na desítce má větší, vyhrál už Světový pohár a o pár míst mě porazil i na mistrovství světa.
Zpátky domů jste pak letěli spolu?
Letěli jsme společně a byl hodně zklamaný. Ale musí si to rozebrat sám, protože já jsem mu ujel na posledních dvě stě metrech, kde jsem předjel celou skupinku, ve které bojoval. Dohmátl čtyři sekundy za mnou, byl na osmém místě, takže taky splnil tu podmínku být do desátého místa. Ale z Česka byl až druhý, takže na olympiádu bohužel jet nemůže.
Jak se vám vlastně líbil Peking? Hodně se mluví o smogu, jak jste to vnímal?
Počasí bylo dost proměnlivé, každý den bylo trošku jinak. Ten smog je tam velký, ale my jsme bydleli asi šedesát kilometrů od Pekingu, kde bude i závod, a tam se mi ty podmínky zdály celkem dobré.
Berete jako čest, že budete u premiéry dálkového plavání na olympiádě?
Určitě, pro mě to byla poslední šance. Je mi dvaatřicet a nevím, jestli na další olympiádu budu mít dostatečnou rychlost. Takže jsem maximálně využil své příležitosti.
Máte nějaké umístění, na které byste chtěl v Pekingu dosáhnout?
Všechny lidi, co se kvalifikovali, znám, takže se s tím určitě dá něco dělat. Porazil jsem jich spoustu z první desítky, ale každý závod je jiný. Bude záležet i na počasí, jestli mi bude vyhovovat. Jestli bude klidné s klidnou hladinou, tak to pro mě nebude moc dobré. A také bude záležet, jak se to rozjede.
Budou to pro vás menší nervy než při kvalifikaci?
Určitě, já jsem si splnil, co jsem chtěl a v co jsem ani nedoufal. Teď to pro mě bude taková třešinka na dortu.
Takže konkrétní výsledkový cíl nemáte?
No, moje žena byla v Sydney 2000 patnáctá (Jana Rybářová v synchronizovaném plavání), takže pro mě je cíl, abych ji aspoň dorovnal. (smích) Ale bude to těžké, protože těch 25 lidí, co se tam dostalo, je hodně silných.
Dálkové plavání je na programu až na konci her. Budete si předtím moct užívat olympijskou atmosféru a chodit i na jiné sporty?
Budu určitě trénovat, protože těch čtrnáct dní je dost dlouhá doba, takže nesmím podcenit přípravu a musím to tam doladit. Ale určitě se chci na něco podívat, chci si to trošku užít.
Dálkové plavání je dost specifická disciplína, plavete štreky dlouhé i několik desítek kilometrů. Jak vypadá vaše příprava?
My máme v podstatě stejnou přípravu jako Martin Verner (závodník Komety, jehož hlavní disciplínou je 100 metrů volný způsob), plaveme spolu u stejného trenéra. Akorát se to pak liší v závěrečné přípravě. Já naplavu víc kilometrů a ta rychlost mi jde spíš do vytrvalosti než do sprintu.
Takže trénujete v bazénu?
Trénování je jenom v bazénu. Na samotné závody se pak trénuje závodama.
Co se vám honí hlavou, když plavete třeba čtyřicet kilometrů? Zpíváte si třeba?
Určitě, to si zpívám i při tréninku, když je nuda.
A máte nějakou oblíbenou písničku?
To ne, vždycky co mi přeletí přes nos. Dopředu nemám nic vymyšleného. Ale už jsou i "empétrojky" do vody a někteří s tím trénují. Já jsem to ještě nezkoušel.
Vy jste zvyklý plavat 25 i víc kilometrů, není pak pro vás desetikilometrová trať spíš procházka?
Ono je to zase o to rychlejší a ty souboje jsou tam drsnější. V těch delších závodech si tolik nedáváme do těla, tam je férovější plavat sám za sebe než využívat někoho jiného.
Dlouhé štreky, co plavete, jsou extrémní samy o sobě. Existuje ale i nějaký extra extrémní závod?
Plavu třeba extrémní závody v Argentině v hodně špinavých řekách. A tam je nejdelší závod na 88 kilometrů.
Jak dlouho takovou dálku plavete?
Na té řece se to plave kolem deseti hodin, když je dobré počasí.
A nehrozí vám piraně?
Piraně tam nejsou, ale jsou tam jiné dravé rybky. Když jsem tam byl poprvé, tak se mi zakousla do lýtka. Musel jsem si ji vyrvat, protože jinak by si něco vyrvala ona. Tak jsem ji okamžitě vytrhl a zahodil. Jsou to takové malé rybičky, zbylo mi tam takové vykouslé znaménko ve velikosti desetníku.