Po Pekingu se dnes stříbrná medailistka z Atén 2004 procházela s ručníkem kolem krku místo šály. "Ze včerejšího ranního tréninku mám namožený trapezový sval na krku. Dokonce jsem uvažovala, že kvůli tomu na zahájení nedorazím, ale pak jsem to přehodnotila," říká blonďatá kráska.
Zahájení her chtěla dopřát své mladší kosatnici Lence Mrzílkové a pak i sama toužila slavnostní ceremoniál znovu prožít. "Mám názor, že zahájení k olympiádě patří, že to tady není jen o samotném závodě. I když mi třeba do závodu sebere dvě procenta síly, tak si myslím, že to stojí za to přijet a užít si zahájení se vším všudy."
O třiatřicetileté jachtařce se dokonce uvažovalo jako o případné náhradnici za vlajkonošku Hilgertovou, kterou rovněž sužuje lehké zranění. "Tak to by asi museli hledat náhradnici za náhradnici," pousmála se Šmídová. "Nevím, jak je vlajka těžká a jestli bych si to mohla s tím ramenem dovolit."
Z pět set kilometrů vzdáleného Qingdaa české reprezentantky přiletěly dnes ráno a zítra se po stejné trase budou vracet. Pobyt v olympijské metropoli si zpestřily prohlídkou historického centra. "Ale měly jsme smůlu, Zakázané město těsně před naším příchodem zavírali. Tak jsme památky viděly jen zvenčí," posteskla si kormidelnice.
Druhou šanci na prohlídku Pekingu by mohla mít po závodě. "Před odletem domů tady strávím jeden den, ale to se chci jít určitě podívat na atletiku," naznačuje jiné priority.
Při hrách v Sydney a Aténách zažila zkušená jachtařka společný pobyt se sportovci z celého světa v olympijské vesnici. Teď je s ostatními jachtaři na samotce daleko od centra dění.
"Ze začátku mě to trošku mrzelo, ale po dnešní návštěvě olympijské vesnice jsem si uvědomila, že náš pobyt stranou má i své výhody," říká Lenka Šmídova. "Máme všechno pod jednou střechou. Jen jezdíme výtahem nahoru a dolů a jsme v posilovně, jídelně, na poště... Naše ubytování je navíc také o něco luxusnější, máme výhled na moře a ovzduší je mnohem čistší."
. Opravit kolo? Pro jachtařku hračkaMezi olympijskou vesnicí a loděnicí přejíždí Lenka Šmídová na kole, které si koupila už při tréninkovém pobytu. "A rozhodně ho tady po olympiádě nechám. Větší šunt jsem ještě neviděla," zlobí se nad levným strojem, který si vybrala v obchodním domě. "Po čtrnácti dnech používání mi upadly obě šlapky. Musela jsem shánět nové šrouby, aby všechno drželo pohromadě." Ještěže jsou jachtaři díky neustálému nastavování a seřizování lodí tak technicky zdatní. "Naštěstí máme veškeré nářadí s sebou. Kolo posloužilo dva měsíce, a i když je už celé zrezlé, tak se mi vyplatilo. Zejména v době, kdy jsem do jachtklubu jezdila ze vzdálenějšího hotelu, se hodilo." |
Zlepšil se i stav vody v zálivu. "Za poslední týden, co jsme tady, jsme se dostaly na vodu třikrát a řasy se nám na kormidle zachytily snad jen jednou," popisuje Šmídová.
Je jedinou olympijskou medailistkou v historii českého jachtingu, přesto se před pondělním startem soutěží v třídě 470 cítí spíše jako outsider. "Přestoupila jsem na jinou disciplinu, teprve před rokem jsem začala s úplně novou kosatnicí, takže pro nás je úspěch už jen to, že jsme se na olympiádu dostaly," připomíná Šmídová.
"Z pohledu sportovní psychiky to je pro nás takhle určitě lepší. Nikdo od nás neočekává žádné zázraky, nemusíme se obávat tlaku z okolí," myslí si nejúspěšnější česká jachtařka. "Moje zkušenosti z minula mě nebudou nijak brzdit, budu se snažit zajet co nejlíp a věřím, že poslední neskončíme."
