Pane předsedo. Před odletem na olympijské hry jste tipoval osm medailí. Jak jste spokojen s vystoupením českých sportovců a šesti medailemi?
To nebyl tip ale přání. Přání, které by vedlo k naprosté spokojenosti. Počet medailí nebyl dodržen, ale podle mě to kvalita medailí vyrovná. A já bych řekl, že vynikajících je i jedenadvacet umístění do osmého místa. Myslím, že nás to řadí do světové špičky.
Která z medailí vás nejvíc překvapila?
Já jsem byl překvapen, jak Katka Emmons byla po zlaté medaili ještě schopná koncentrace v disciplíně, kterou nemá úplně zažitou a vystřílela stříbro. To svědčí o její velké psychické pohodě a o obrovských závodních zkušenostech. A největší bonbónek a bomba v kladném slova smyslu, byla Barbora Špotáková. To cítíme všichni, že to bylo něco úžasného. Prožili jsme obrovskou radost, kterou bych skoro přirovnal k vítězství v Naganu.
A která česká vystoupení hodnotíte jako zklamání?
Už jsem o tom uvažoval při cestě za vámi. Od plavců se asi nedalo předpokládat finále, ale přece jen lepší výsledky jsme v duchu očekával. Jejich výsledky by měly být podnětem pro plavecký svaz, aby se nad tím zamyslel. Podobné je to s tenisem. Poměrně veliká účast - a nepřinesla nic. Vím, že třeba Šafářová s Vaidišovou se potýkaly v poslední době s poklesem formy, ale spoléhal jsem na debl Berdych – Štěpánek.
Co říkáte úrovni pekingské olympiády a jejímu zabezpečení?
Myslím si, že organizačních výpadků bylo minimum. Už připravenost před olympiádou byla perfektní a vlastní průběh her zaslouží stejné hodnocení. Rozdíl byl především v tom, že organizační pracovníci tady projevovali větší kázeň a poslušnost. Všichni plnili to, co se jim řeklo. Nesmírně citlivě přistupovali ke kontrolám. Měl jsem obavy z jazykové bariéry, ale i tam nastal pokrok. S lidmi, kteří se pohybovali kolem olympiády, byla domluva možná.
Obavy vzbuzovalo pekingské ovzduší.
Tím jsem byl příjemně překvapen. S výjimkou jednoho dvou silně deštivých dnů tady panovalo pěkné počasí. Přiznávám, že jsem nečekal tak dobré ovzduší, vzdor šílenému vedru. Ostatně sportovci svými výkony a rekordy ukázali, že jim zdejší počasí nevadilo.
Co vám řekly hry v Pekingu vzhledem ke kandidatuře Prahy?
Kandidaturu Prahy vidím jako reálnou za dvou předpokladů. Za prvé: že Mezinárodní olympijský výbor bude věren svým proklamacím, že chce hry skromnější a štíhlejší. Jinak šanci nemáme. Druhá věc. Pokud by měly být hry v Praze záležitostí jednoho politika nebo jedné politické strany, tak bychom šanci neměli. Pokud politici u nás neřeknou je to dobré pro Českou republiku, pojďme na tom všichni pracovat, tak je to také nereálné.
Takže možnost získat hry pro Prahu vidíte jak?
Je hodně nepravděpodobné, že se nám to podaří. Ale my si vše budeme ověřovat, budeme jednat s Mezinárodním olympijským výborem. U nás se pokusíme dát politiky dohromady. Je potřeba, aby se nad touto otázkou sešlo širší politické spektrum. Pokud se tak nestane, nemá to naději na úspěch.
Vy jste už dříve prohlásil, že toto budou vaše poslední hry ve funkci. Nerozmyslel jste si to?
Své rozhodnutí jsem opravdu přehodnotil. Názor jsem změnil v tom smyslu, že zvažuji kandidaturu na základě podpory bližšího okolí a sportovních svazů. První předpoklad ale je, abych o tom jednal se zástupci lyžařského svazu, který mě musí navrhnout. Dokud k tomu nedojde, neohlašuji kandidaturu. Jednoduchý argument proti mně je věk. Nechtěl bych být brzdou. Většinou kdo stárne ve své funkci, tak si to neuvědomuje, takže je i na mém okolí, aby mi včas řekli, že mám odejít. Ale spíš byla snaha mě přesvědčovat, abych ve funkci pokračoval.
