Jak jsem ´vyrůstala´ s olympijskou vítězkou

Kateřina Emmons se zlatou olympijskou medailí - Střelkyně Kateřina Emmons se zlatou olympijskou medailí | foto: Reuters

11 2008
Peking (Od zvláštní zpravodajky MF DNES) - Bylo úterý, 9. července 2002. V autobuse cestou do práce se mi rozpípal telefon. Kolega mi do něj říkal přibližně toto: Můžeš zajet na letiště? Vrací se Kateřina Kůrková, mistryně světa ve vzduchovce. Její táta Petr vyhrál mistrovství světa dvakrát. Zatrnulo mi a na letiště se mi vůbec, ale vůbec nechtělo.

Nevěděla jsem totiž ani zbla o Kateřině, Petrovi, střelbě, vzduchovce. Rychle jsem si v práci našla aspoň pár informací, ale o moc moudřejší jsem nebyla. Novinářské začátky byly zkrátka plné velkých výzev.

A pak jsem na letišti potkala veselou holku s nakažlivým úsměvem, ještě mladší, než jsem já. Na hlavě měla přitom od sestry zlatou papírovou korunku. Cest za ní bylo od té doby mnoho.

Střelecká princezna postupně rostla v královnu. Vyhrávala další a další závody. Mistrovství Evropy, Světový pohár. Bronzová medaile z her v Aténách byla pěkně těžká, mohla jsem si sáhnout.

Na samém začátku jsem to ještě netušila, ale před šesti lety jsem na letišti potkala dívku s názory srovnanými v hlavě, ochotnou, milou. Ohromně talentovanou.

. Olympijský deník

Zvláštní zpravodajka MF DNES Barbora  Žehanová píše z Pekingu

Dnes je Kateřina vdaná, zkušenější o životní trable. Je olympijskou vítězkou. Ale zůstává milou holkou s úsměvem a jiskřičkami v očích. Otevřela mi cestu do nového světa.

Ke střelbě, která na dálku vypadá tak lehce, ale snadná není. Dá-li osud, jednou budu svým dětem pyšně vyprávět, jak jsem si zastřílela s olympijskou vítězkou, která mě nacpala do svého sportovního vybavení a učila mě, kterak na to.

Ukázala mi, jak je v závodním oblečení vedro, proč ze střelby bolí záda a ruce, jak unavený je pak mozek, který nutí oči najít maličký terč, zklidňuje tep, zahání pro střelbu nepřístojné myšlenky a rozhoduje, kdy zmáčknout spoušť.

Přesto mám jen matnou představu, jak asi Kateřině bylo v sobotu, po olympijském vítězství. Ve tváři měla vepsanou únavu. A pak ohromnou radost, zase ten svůj úsměv.

Kolega mi potom říkal: "Ty máš ale štěstí. Tvoje první olympiáda, první závod a hned zlato." Ještě že jsem tehdy na letiště jela. Děkuju, Kateřino.

Nejčtenější

Vystoupit se zlatem z vládního speciálu? Krása, básní mladý hokejista

Čeští hokejisté po příletu z Evropského olympijského festivalu mládeže.

Hokejová reprezentační sedmnáctka si vynahradila neúspěch na listopadovém turnaji World Hockey...

Breakdance na olympijských hrách? Premiéru může mít v Paříži 2024

Letní olympijské hry v roce 2024 bude hostit Paříž

Breakdance by mohl mít olympijskou premiéru v roce 2024 na hrách v Paříži. Organizátoři chtějí v...

Další z rubriky

Špotáková je nově nadporučicí. A s Abakumovovou už se přátelí

Barbora Špotáková, David Kostelecký, Vlasta Parkanová

VIDEO Už ne hodností poručice, ale nově jako nadporučice se bude po vojensku hlásit Barbora Špotáková....

Oštěpařka Špotáková bude do oblíbené restaurace chodit rok zdarma

Barbora Špotáková před restaurací U Pinkasů

Po období nicnedělání a mediálního kolotoče okolo své osoby se Barbora Špotáková vrátila do...

Od úrazu až do Pekingu? Zkuste si to v počítačové hře

Běla Hlaváčková

Posloucháte hlas, při němž vás mrazí v zádech. "Mohl bych vám vyprávět svůj dojemný příběh. Mohl...

Najdete na iDNES.cz