Dva měsíce příprav, stovky telefonátů, dopisy rozeslané na desítky adres olympijských vítězů. Tak dala MF DNES dohromady skupinu lidí, která se ještě nikdy nesešla. A v takovém složení už nejspíš nesejde.
Bývalá diskařka Olga Fikotová přiletěla ze Spojených států, ostatní se sjeli ze všech koutů republiky. Hokejista David Moravec dorazil pendolinem, bývalý kapitán fotbalistů Luděk Macela to měl pár kroků pěšky.
"Myslím, že už jsem tady ze všech nejstarší," prohlásila Dana Zátopková. Jenže legendární oštěpařce je "teprve" 85 let. "Mně je šestaosmdesát," říká gymnastka Miloslava Čamková-Misáková, načež Zátopková zdvihne obočí a napohled zklamaně říká: "Tak já nejsu nejstarší?"
Gymnastky byly služebně nejstarší, zlato získaly už před 60 lety! Nejstarší účastnici a nejmladšího aktéra pražského setkání, desetibojaře Romana Šebrleho, dělí od sebe 52 let, tři generace.
Miroslav Koranda dorazil pomalým, kolébavým krokem kormidelníka jako první. V roce 1952 byl kormidelníkem veslařské čtyřky, která ujela všem soupeřům na helsinské olympiádě. "Já ještě pořád závodím. Se smrtí," říkal v legraci jeho kolega Karel Mejta.
Někteří nemohli dorazit kvůli nemoci, s jinými bylo těžké hnout. Třeba slalomáře Lukáše Pollerta bylo zapotřebí přemlouvat čtyřikrát. "Nejdu," vytrvale opakoval.
"Jenže nám by se hodil i lékařský dozor."
"Ne, je to kravina. Mám práci v nemocnici," zůstával neoblomný. A přece přišel. Ovšem s podmínkou: "Budu se fotit jedině s tibetskou vlajkou."
Bývalá diskařka Olga Fikotová přiletěla ze Spojených států, ostatní se sjeli ze všech koutů republiky. Hokejista David Moravec dorazil pendolinem, bývalý kapitán fotbalistů Luděk Macela to měl pár kroků pěšky.
"Myslím, že už jsem tady ze všech nejstarší," prohlásila Dana Zátopková. Jenže legendární oštěpařce je "teprve" 85 let. "Mně je šestaosmdesát," říká gymnastka Miloslava Čamková-Misáková, načež Zátopková zdvihne obočí a napohled zklamaně říká: "Tak já nejsu nejstarší?"
Gymnastky byly služebně nejstarší, zlato získaly už před 60 lety! Nejstarší účastnici a nejmladšího aktéra pražského setkání, desetibojaře Romana Šebrleho, dělí od sebe 52 let, tři generace.
Miroslav Koranda dorazil pomalým, kolébavým krokem kormidelníka jako první. V roce 1952 byl kormidelníkem veslařské čtyřky, která ujela všem soupeřům na helsinské olympiádě. "Já ještě pořád závodím. Se smrtí," říkal v legraci jeho kolega Karel Mejta.
Někteří nemohli dorazit kvůli nemoci, s jinými bylo těžké hnout. Třeba slalomáře Lukáše Pollerta bylo zapotřebí přemlouvat čtyřikrát. "Nejdu," vytrvale opakoval.
"Jenže nám by se hodil i lékařský dozor."
"Ne, je to kravina. Mám práci v nemocnici," zůstával neoblomný. A přece přišel. Ovšem s podmínkou: "Budu se fotit jedině s tibetskou vlajkou."
Čtěte v Magazínu DNES
Jak focení probíhalo?
Kdo si s kým povídal a kdo byl největší profesionál?
Kdo si nechal všechny ostatní podepsat?
Velkou reportáž čtěte ve čtvrtečním Magazínu MF DNES.
