Brali byste, kdyby teď výsledky semifinále vyhlásili za konečné?
Volf: Určitě. (Štěpánek kývá)
Vážně? Ke zlatu máte tak blízko, jen 95 setin vteřiny...
Volf: Lepší je vrabec v hrsti, ne?
Bude to tedy zítra spíše boj o uhájení medaile než útok na zlato? Štěpánek: To určitě ne. Když na trati uděláme šťouch, stane se z toho boj o jakoukoli medaili. Jinak zaútočíme na zlato.
Odklad finále se vám nezamlouval. Jeli byste tedy i v hustém dešti?
Oba: Klidně. Doma v něm běžně jezdíme. Copak vodákům má vadit voda?
Ta ne. Zato blesky ano. Mohly vás na vodě zasáhnout.
Volf: Ale to bouchlo před hodinou, to už je pryč.
Takže jste vůbec neuvažovali, že by k odkladu mohlo dojít?
Štěpánek: Jen před startem semifinále. Z autobusu jsme ani nemohli vystoupit, jak lilo – a branky lítaly i na klidné vodě. Pak se déšť i vítr zmírnily.
Může přeložení finále vás nebo soupeře poznamenat psychicky?
Volf: Nemyslím si. Zvlášť mě ne, jsem flegmatik.
Z Číny jste měli odlétat už v pátek před půlnocí...
Štěpánek: A taky odletíme. Ráno si zabalíme, odpoledne odzávodíme, večer letíme. Už se těším na své holky.(manželku a dceru)
A co oslava případné medaile?
Štěpánek: Až doma.
