"To byla drsná zkušenost. Chtěla jsem využít své síly a ujet ostatním o kolo. Ale takticky jsem propadla. Teprve ráno mi dávali školení, jak se má vlastně bodovačka jezdit.“
Italka Vera Carrarová, bývalá mistryně světa, po 14. místě jen vzdychla: "Končím kariéru. Už je to na mě příliš rychlé. Radši si doma otevřu zmrzlinářství.“
Třináctá Lada Kozlíková kvůli olympijské bodovačce strávila tři týdny na soustředění ve vysokých nadmořských výškách Mexika, kde šlapala i po sopečných vulkánech. Do Pekingu vezla čtyři kola. Nic nechtěla podcenit. Jenže po závodě ležela půl hodiny na zemi, zničená, neschopná slova.
"Promiňte, dřív jsem se nedokázala ani zvednout,“ omlouvala se pak.
Sto okruhů na velodromu Laošan, z nichž každý desátý byl bodovací, proletěly cyklistky rychlostí 47 km/h. "To bylo i na mě hodně,“ povídala Kozlíková.
Před závodem její bojový plán zněl: Na nic nečekat a hned zkusit spurty. Pokud nevyjdou, snažit se ujet o kolo. Za takový počin čeká cyklistky bonifikace 20 bodů.
A o body tu jde. Kozlíková občas během závodu vzhlédne očima ke světelné tabuli, aby zjistila, kolik jich nabraly soupeřky. V hlavě musí mít počet kol do nejbližšího spurtu, počet spurtů do konce závodu. Bodovačka je matematika.
"Navrch potřebujete štěstí. Někdy vsadíte na špatnou kartu, pustíte se do dvou úniků, které pak nevyjdou, a na další už nemáte síly.“ Včera bodovala jedinkrát zkraje závodu, to bylo vše. "Už jsem se nebyla schopná znovu zmobilizovat.
Prostě mi to nesedlo.“ Jakmile chybí hrubá síla, jsou strategie i matematika k ničemu. Chystá tedy reparát v Londýně 2012. Exveslařka Romerová také: "Sednu si k videu a budu se učit, jak na bodovačku vyzrát,“ slibuje.
