Dlouho trvalo, než byl schopný Jakub Holuša rozmlouvat s novináři. Měl tak dost času si znovu přehrát svůj běh. "V osmistovce jde každý krok udělat jinak. Jsem si vědom chyb, které jsem udělal," nic nezakrýval Holuša.
Jaké chyby to byly? "Zbytečně jsem obíhal ve druhé dráze místo toho, abych běžel podle mantinelu. Osmistovka je o zkušenostech. Čím déle ji budu běhat, tím to půjde nahoru. Musím ty zkušenosti nasbírat, běhám teprve půl roku a vím, že mám obrovské rezervy."
S postupně se upravujícím dechem přišlo i veselejší hodnocení závodu. "Běželo se mi úplně nádherně. Chybělo tomu akorát to jedno místo výš. Jsem se sebou spokojený, ostudu jsem určitě neudělal. Časem jsem byl v běhu nasazený jako šestý a skončil jsem třetí. Jsem na olympiádě a ti soupeři tady nejsou jen tak."
. peticeV průběhu olympijských her vyšlo najevo, že Jakub Holuša je jedním ze sportovců, kteří podepsali prvního června v Berlíně petici pro Tibet. Neměl atlet nějaké problémy s úřady? "Ne ne, vůbec žádné. Já jsem vůbec nečekal, že by okolo toho mohl být takový humbuk. Za to, že jsem podepsal se nestydím a nikdy bych to neodvolal. Jako sportovec mám názor, že by se mělo závodit v míru. A to, co se tam děje není podle lidských práv. Víc bych se k tomu nechtěl vyjadřovat, je to moje osobní věc." |
Oproti zkušenějším soupeřům má dvacetiletý atlet všechno teprve před sebou. Však také přiznal, že jako nezkušený zajíc podlehl nervozitě. "Včera se mi špatně usínalo," přiznal. "Také dneska ráno po probuzení jsem se cítil hrozně špatně. Postupně to ale odešlo a začal jsem se na závod těšit, adrenalin šel nahoru."
Divácká kulisa vyprodaného stadionu v Pekingu jej nevyděsila. Spíše vyprovokovala. "Už jsem běžel v Berlíně na Zlaté lize před sedmdesáti tisíci diváky, ale tady je to něco neuvěřitelného. Ten hukot, co tady byl, ten člověka úplně nabudí, až mi šel mráz po zádech."
Po celých osm set metrů se držel mezi prvními. V cílové rovince to chvíli vypadalo, že by mohl jednoho z vedoucího dua Laalou - Chepkirwok předstihnout. Nakonec se tak nestalo. "Ten závod se rozběhl pomalu a pak se to zrychlovalo. Chtěl jsem postoupit, nechal jsem tam úplně všechno," má přesto po závodě Jakub čisté svědomí.
Důkazem jeho slov byla zmíněná nevolnost po závodě. "Laktát mi pak šel nahoru ze svalů do hlavy a pak je člověku z toho špatně," vysvětlil. "Navíc dneska bylo hodně vlhko, teče ze mě, jako bych vylezl ze sprchy."
