„Asi budu nervózní stejně jako před prvním startem v NHL,“ svěřil se 38letý útočník deníku Pravda. Veterána čeká debut pod pěti kruhy ve středu, kdy ve 13.00 Slováci zahajují hokejový turnaj kláním proti Rusku (tedy přesněji olympijským sportovcům z Ruska).
Právě Rusy považuje jeden z tahounů slovenského výběru za velké favority turnaje. „Nechci vypíchnout jen Rusy. Silní budou i Američané, Kanaďané a jako tradičně i Fini a Švédové. A dobré mužstvo mají i Češi,“ poznamenává Nagy.
Se svými reprezentačními souputníky se řadí spíš k outsiderům olympiády. Není divu, Slovákům odchází silná generace hokejistů, Nagy zůstává jeden z posledních vytrvalců.
„V mém věku už většina vrstevníků hokej nehraje. Zdraví mi ale slouží a jsem rád, že se můžu zimních her zúčastnit,“ těší kanonýra, jenž poslední dvě sezony válí ve slovenské extralize za Košice.
Předtím působil dlouhé roky působil v KHL, zahrál si i ve Švédsku nebo za národní tým na Světovém poháru. V NHL nastřádal bývalý hráč St. Louis, Phoenixu, Dallasu nebo Los Angeles 435 startů. Takový hokejový životopis mu mohou současní reprezentační kolegové jen závidět. Přesto až nyní, na sklonku kariéry, vyhlíží Nagy olympijskou premiéru.
Patent na olympijskou smůlu
Košický rodák jako by měl patent na olympijskou smůlu. Hry v Naganu sledoval ještě jako teenager. A česká pouť za legendárním zlatem ho nadchla. „Nádherný zážitek,“ zavzpomíná Nagy na rok 1998.
Hokejový turnaj ON-LINEStředa 14. února Čtvrtek 15. února |
O čtyři roky později v Salt Lake City si mohl odkroutit debut pod pěti pruhy. Jenže Slováci si museli účast v hlavním turnaji vybojovat v kvalifikační skupině, na kterou kluby z NHL nemusely uvolnit svoje hokejisty. I proto první dva kvalifikační mače odehráli Slováci bez Handzuše, Nagyho a Suchého.
Phoenix slovenské trio uvolnil až na poslední duel s Německem, trenér Filc však Nagyho do utkání nepostavil. A ze Salt Lake City odletěl Nagy rovnou zpět do Phoenixu, neboť Slováci v kvalifikační skupině senzačně pohořeli.
I následné olympiády sledoval Nagy jen u televize.
Účast na hrách v Turíně, před nimiž měl slovenský forvard zřejmě životní formu, mu zhatilo zraněné koleno. A chyběl i ve Vancouveru. Do nabitého slovenského týmu, kterému jen těsně unikla olympijská medaile, se zkrátka tehdejší útočník ruského Čerepovce nevměstnal.
A prokletí hokejového smolaře trvalo i na poslední olympiádě v roce 2014. Důvod? Spor s trenérem Vladimírem Vůjtkem. Podle českého kouče patřil Nagy do skupinky reprezentantů, kteří dlouhodobě odmítali objíždět přípravné turnaje a zápasy. I proto na ofenzivního křídelníka letenka do Soči nezbyla.
„V sezoně 2011/2012 jsem hrál v Dinamu Minsk KHL a v únorovém termínu přišla pozvánka do reprezentace. V klubu nás tlačili, abychom místo toho jeli na společnou přípravu do Dubaje,“ vysvětloval později Nagy. „Udělal jsem chybu, že jsem tehdy panu Vůjtkovi nezavolal, abych mu to vysvětlil. Při další pozvánce jsem byl zase zraněný a další už potom nepřišla.“
Do Asie s knížkou o Armstrongovi
Do reprezentace se Nagy ještě stihl vrátit ve Vůjtkově trenérské éře, ale olympijské myšlenky se mu už v hlavně nehonily. Letošní absence hráčů z NHL v Koreji ho však katapultovala mezi lídry slovenského týmu, který vybral rázný kanadský kouč Craig Ramsey. Konečně se dočkal.
Kromě slovenských ambicí před odletem odpovídal matador na otázky, které obvykle míří na olympijské zelenáče. Jaké další sporty chcete v Koreji navštívit? Těšíte se speciálně na nějakého sportovce? Jak budete v olympijské vesnici trávit čas?
Nagy prozradil, že si do Asie přibalil knížku o cyklistovi Lanci Armstrongovi. „Chci se dozvědět, jak to doopravdy bylo a jak všichni dopovali,“ rozesmál se nejstarší hráč slovenského výběru. A vážnějším tónem dodal: „Těším se na všechno, co nás v Pchjongčchangu čeká. Hlavně se ale musíme soustředit na hokej. Sám považuju za velký úspěch, že se konečně představím na olympiádě.“
Ale že se dlouho načekal...
