Škoda. Českému hokeji, který se zoufale pokouší vypotácet z temnot, by se hodil jakýkoliv úspěch, každý dobrý nápad nebo zapálená poctivá duše, která chce přispět k výchově nových hvězd.
Po čtyřech ubojovaných výhrách se v Kangnungu schylovalo k průlomu a největší optimisté už viděli hochy kouče Josefa Jandače, jak křepčí na Staroměstském náměstí s Ester Ledeckou.
Jenže následovaly další dvě rány osudu - 0:3 s Rusy a 4:6 s Kanadou. A ty kulaté lesklé potvůrky na Čechy ani tentokrát nezbyly. Historicky nejdelší čekání na odměnu se bolestně protahuje.
Bohužel se nedozvíme, jak by se na olympiádě dařilo talentovanému Martinu Nečasovi a zda by první útok byl údernější třeba s Romanem Červenkou místo Dominika Kubalíka. Jandač věřil svým lajnám a zasahoval do nich jen jemně, i když tým tápal a nezadržitelně spěl k porážce.
Dění v Kangnung Hockey Center jinak potvrdilo, že na domácích stadionech v minulých letech vyrostlo žalostně málo „rozdílových hráčů“, tvořivých typů, které kličkou v plné rychlosti či chytrým pasem způsobí přečíslení.
Nedostatkoví jsou ofenzivní beci a střelci, kteří dokážou vypálit přesně z voleje.
Nezbývá než se modlit, aby v takové machry dospěli například chlapci, kteří v lednu po třinácti letech postoupili do semifinále juniorského šampionátu. A nebylo by od věci jim dávat co nejvíc příležitostí k vyniknutí či aspoň nasbírání zkušeností (jak v lize, tak v nároďáku).
Olympiáda jinak o rozložení sil na světové scéně mnoho neprozradila. Představili se na ní hokejisté, z nichž v současnosti takřka nikdo nepatří do úplné špičky. Ta totiž válí v zámoří.
V této sezoně NHL se objevilo 422 Kanaďanů, pročež pod vlajkou s pěti kruhy nastoupilo jakési jejich „esko“.
Stejným matematickým vzorečkem (246 děleno 23 muži na soupisce) se dopracujeme k závěru, že Američané vyslali do boje své „káčko“...
ZnámkováníOznámkujte české hokejisty za výkon proti Kanadě. |
Švédové „éčko“, Finové dali dohromady „céčko“, Češi a Rusové řekněme „béčko“.
Laskavý čtenář nechť odpustí lehce zjednodušený pohled. Skutečnosti však není příliš vzdálený.
Věrnější obrázek o hokejové realitě si lze poskládat podle výsledků v NHL (pouze Voráček a Pastrňák v Top 100 bodování). Nebo podle zájmu o krajany na draftu (ten naštěstí stoupá).
I proto by měli hokejoví šéfové zvážit, zda se nyní s borci ze „ztracené generace“ za každou cenu pachtit za medailovým mámením. Nebo programově vsadit na mládež a budovat mužstvo s opravdu slušnou perspektivou.
