Přišel tehdy za jejich trenérkou Evou Horklovou a nabídl spolupráci. Plácli si. Několikrát do roka nyní český pár létá na kempy do jeho střediska v Montrealu.
Korejský příběh mladých ČechůAnna Dušková a Martin Bidař na ZOH  |
Ve čtvrtečním poledni pak Gauthier - převlékající se rychle z kanadské do české reprezentační bundy - oslavoval nejen bronzové medaile Duhamelové a Radforda, ale i zdařilý olympijský debut Duškové s Bidařem ve finále soutěže sportovních dvojic.
„V této sezoně jim ztěžovalo život jedno zranění za druhým,“ připomíná. „Každou chvíli mohl být na ledu na tréninku jen jeden. Ale s paní trenérkou Horklovou odvedli obrovskou práci. A tady se jim to sešlo. Přitom jsou stále jen na začátku.“
Kam až by to jednou mohli dotáhnout? Do absolutní špičky. Už na příští olympiádě. Do první šestky?
Rozhodně. Minimálně. Jsou tak moc mladí a podívejte se, jak se navzdory všem potížím vypořádali s premiérou na hrách. Po olympijské sezoně teď skončí řada elitních párů, vždyť někteří z párových bruslařů tu jsou už na své čtvrté olympiádě, Aljona Savčenková na páté. Příští hry budou jednoznačně hrami nové generace. Anička s Martinem zatím patří do té úplně nejmladší, ale v Pekingu 2022 už se budou tlačit nahoru.
Co vás k tomu přesvědčení vede?
Už jen to, že pokaždé, když je vidím, jsou lepší a lepší.
Když si koncem října Dušková přetrhla kolenní vaz, věřil jste, že olympiádu stihnou?
Byl jsem v tu chvíli ve velkých pochybách. Tohle je typ zranění, po kterém se vracíte velmi dlouho. Anna to zvládla, což zvýšilo i moji úctu k české medicíně. Pokud se mi někdy zraní mí bruslaři v Kanadě, asi bych je měl poslat na operaci k vám.
Byla i po operaci plná optimismu, také při vystoupení na ledu se neustále usmívá. Je tato její silná psychika klíčem k budoucím úspěchům?
Jistě. Po třech letech práce jsou už s Martinem sjetí. Řada prvků jim teď přijde jednoduchá a já pozoruji, jak si s nimi hrají a usmívají se u toho. Náš sport není jen fyzický, musíte být i hercem. Musíte rozhodčím ukázat, že ten prvek ve vašem podání vypadá jednoduše, i když vás ve skutečnosti bolí. Anna má nádherný úsměv i výraz a ukazuje ho. Což je jen dobře. A oba už mají i jméno, které si udělali jako juniorští mistři světa. Také to v krasobruslení pomáhá.
Pracoval jste s nimi rovněž v Praze...
A je to nádherné město, jedno z mých nejoblíbenějších v Evropě, s milými lidmi. Klidně bych tam trávil celou svou dovolenou.
Zažil jste však i jejich ranní tréninky na zimním stadionu Hasa, v teplotách klesajících k bodu mrazu. Co jste tomu říkal?
Že s tím musíte bezpodmínečně něco udělat. Tady v Pchjongčchangu je na stadionu zima, největší z mých pěti dosavadních olympiád, ale to není nic proti tomu, v čem trénují v Praze. Já vím, jste národ hokejistů, ale vždycky se vám rodili v Česku i výborní krasobruslaři. A ti nemohou být na ledu oblečení jako hokejisté. Bruslit v takové zimě je pro ně vážně zlé a jde o opravdu velký hazard s jejich zdravím.
Kvůli možným zraněním?
Jednoznačně. Mrznou tam brzy ráno, nemají svaly patřičně zahřáté a pak se mnohem snáz zraní. I jejich paní trenérka musela nyní na operaci s kyčlí. Ani pro ni není dobré pracovat v takové zimě. Nejsou to podmínky odpovídající jejich kvalitám, věřte mi.
