„Holky mají dokonalý přehled jedna o druhé, i díky sociálním sítím,“ povídá trenér Petr Novák o nejlepších světových rychlobruslařkách.
Tak schválně: Co právě dělá Nizozemka Ireen Wüstová?
„Ireen? Už byla dnes na ledu i na kole. Teď po obědě spí,“ říká Martina Sáblíková v jídelně svého penzionu Egger.
„Ačkoliv...“
Vyhlédne z okna.
„Ireen nemá zatažené závěsy. Tak nespí.“
Největší sokyně Sáblíkové bydlí v penzionu, který stojí hned naproti. Zatím si moc nepokecaly, ani u ledu ještě ne. „Ireen vypadá nějaká nabroušená, radši ji moc neprovokuju.“
V inzellské hale, na německo-rakouském pomezí a jen přes kopec od biatlonového ráje v Ruhpoldingu, se na podzim schází půlka rychlobruslařského světa. Včetně Nizozemek, které přitom mají vlastní ledový palác v Heerenveenu.
„Inzell je nejrychlejší dráha v Evropě. Všichni tu teď chtějí být na soustředění,“ říká Novák.
Čeští rychlobruslaři dorazili 30. září. Sedm žen, pět mužů, navrch Novák a fyzioterapeut Cuřín. Tehdy zažili i první kontakt s ledem v sezoně, tedy takřka o dva měsíce později než většina velmocí.
Taková je Novákova strategie.
„Radši jsem s nimi dělal letní trénink na kole. Led není to pravé ořechové k budování organismu před sezonou,“ vysvětluje kouč.
Léto trávili v italském Collalbu, spali ve výšce 1 200 metrů, drápali se na kolech do 2 000 metrů. „Tou výškou zahustíte krev, což má dlouhodobě pozitivní vliv na výkon,“ připomíná kouč. „Děje se tak přirozenou cestou, bez podpůrných prostředků, ke kterým bych já nikdy v žádném případě nesvolil.“
Sleva pro Sáblíkovou? Ani nápad
Inzell leží v 650 metrech. Tady absolvovali o víkendu i své první mezinárodní závody a Sáblíková v nich hned excelovala časem 4:01,80 na 3 000 metrů. S ním je první ve světových tabulkách sezony navzdory letnímu kurýrování kolene a současné bolesti hýžďových svalů, která tu a tam vystřeluje do zad. Sezení je pro ni nepříjemné, během rozhovoru stále mění pozici.
„Ale na ledu mě to neomezuje. Měla jsem z prvních závodů strach. Teď jsem se uklidnila,“ líčí trojnásobná olympijská šampionka.
SILOVÁ CVIČENÍ. Martina Sáblíková (vpravo) a Nikola Zdráhalová.
Ve dnech 10. a 16. února vyjede v olympijském Pchjongčchangu na své parádní tratě 3 000 a 5 000 metrů. Tam se budou skládat účty z předchozích týdnů a měsíců.
Proto jsou nyní tady.
Proto si i bidony s vodou popsala motivačními nápisy. „Začala jsem s tím už v létě, kdy jsem měla zatejpovanou nohu a bojovala s bolavým kolenem,“ vypráví. Lahví s nápisy má víc, kterou z nich si vezme na trénink, se rozhoduje podle momentálního rozpoložení mysli. Jedním z oblíbených je: „Nepřemýšlej, jestli vyhraješ, ale jak vyhraješ.“
Během úvodního týdne soustředění ještě museli v Inzellu bydlet jinde. „Pořádali tu pivní slavnosti a penzion, na který jsme zvyklí, měl plno. Musel bych ho objednat půl roku dopředu,“ vysvětluje Novák. Až pak se mohli přestěhovat do penzionu Egger, v kopci nad centrem městečka s pěti tisíci obyvateli.
„Jsou tu příjemní domácí a hlavně klid. Kromě nás tady bydlí jen šest dalších hostů,“ ocení Novák.
Celkem 25 dnů pro 14 osob přijde reprezentaci včetně dopravy a ledu na zhruba 25 tisíc eur. Led pro jednotlivé týmy je v Inzellu přísně odměřován, vždyť se tu o něj přetahuje až 400 závodníků.
RYCHLÝ LED. Hala v Inzellu je považována za jednu z nejrychlejších v Evropě.
„Za hodinu a půl platíme 9 eur na osobu,“ říká kouč. Žádná sleva neexistuje ani pro zlatou olympioničku. Při každé tréninkové jednotce se potkává na oválu 50 až 80 bruslařů. Češi jsou ve skupině i s Poláky, Rusy, Finy, Němci či částí Nizozemců.
Zůstanou tady do 23. října. Pak na skok do Česka a znovu sem. Odtud hned na poháry do Heerenveenu, Stavangeru a Ameriky a před Vánocemi na další kemp do Collalba...
Sáblíková počítá, že do olympiády stráví doma jen šestnáct dnů. „Vyperu, vyměním věci. Dny doma jsou vždycky hektické.“
Dny na soustředěních jsou naopak často velmi podobné. Jak vypadají ty, během nichž se snaží nabrat zlatou korejskou formu?
Vstává okolo sedmé, někdy za pomoci budíka. Tedy pokud zrovna se spolubydlící Nikolou Zdráhalovou nemají v Inzellu své psy, dva jorkširské biewery. „Ti jsou schopni vzbudit nás dřív. Nedávno dokonce ve tři v noci dostali nápad, že budou jíst granule,“ říká Sáblíková.
Posnídá chleba s marmeládou, ovesné vločky a ovoce. V létě stíhají v Collalbu ještě před snídaní první ze tří tréninkových fází, padesát minut běhu a speciálních skokanských cvičení. Ovšem tady musí pospíchat do haly, od 9.15 mají vypsaných svých 90 minut ledu.
Život, jenž mnohým zdáli připadá tak lákavý, je ve skutečnosti každodenní tuhou a únavnou rutinou.
STREČINK. Martina Sáblíková rozhýbává svaly před ledovým tréninkem.
Po strečinku krouží na oválu dvanáct 400metrových kol na rozježdění. Nejsilnější sedmička Čechů uhání ve vláčku za sebou. Načež jim kouč ordinuje pět kol se stupňovaným tempem, každé má být o vteřinu rychlejší. Sáblíková vodí vláček. Ostré tempo posledního kola, za 31 vteřin, vydrží jen čtyři.
Krátká pauza a totéž znovu, teď pod vedením nejrychlejšího muže Sebastiana Druszkiewicze, 31letého Poláka, který má v nejbližších dnech obdržet české občanství. Poslední kolo proletí za 30,1 vteřiny. „To jste to už s tím zrychlením trochu přepískli,“ vytýká Novák.
Ovál je zase přeplněný, navíc se na ledu motají trenéři. Jako právě nyní polský Bachleda. „Podívejte se, kde stojí. Když pojedou dva vláčky vedle sebe, mohou ho smést,“ ukazuje Novák. Týmu Sáblíkové se tak kdysi povedlo „sejmout“ dokonce i příliš zpomalující legendu Svena Kramera.
Před dalšími koly kouč varuje: „Led už je na prd. Jeďte volně, fakt volně! A bacha na zatáčky.“
V ČELE S DRUSZKIEWICZEM A SÁBLÍKOVOU. Čeští reprezentanti při tréninku v Inzellu.
Pětinásobný zvuk gongu vyhání všechny mimo ovál, rolba upravuje led. Když se na něj vracejí, připojuje se ještě pět českých juniorů. Chvíli trvá, než jsou mladí připraveni. „Jedem, jedem, co vám tak trvá? Zmrzneme tu,“ pobízí je Sáblíková, příležitostně se situující i do trenérské role mladších, na které nedá dopustit: „Dobíjejí mě energií.“
V posilovně je nuda
Na závěr tréninku Novák přikáže: „Dvanáct kol na vyjetí.“ Jenže Sáblíková s Druszkiewiczem krouží a krouží. „No oni jedou těch kol snad dvacet,“ uleví si kouč. Kdyby dvacet, dokonce pětadvacet.
„Když já se cítila fakt dobře,“ pokrčí bezelstně rameny. „Ale je fakt, že si to potom občas vyčítám, když mě druhý den bolí celé tělo.“
Že si Sáblíková při tréninku ráda přidává, je běžné. I v posilovně. Dělají dřepy s činkou a Novák velí: „Zvedej maximálně 80 kilo.“
Jakmile se trenér otočí, Sáblíková si na činku šoupne 100 kil. A ještě se mu později pochlubí: „Já dneska zvedla i stovku.“
„Jak to? Měla jsi zvedat 80!“
Jenže ona si nemůže pomoci. Přestože o posilovně tvrdí: „Nudí mě to v ní stejně jako na golfu. Tak si to tam aspoň odmakám.“
A JEDE SE NA OBĚD. Mezi halou a hotelem se Sáblíková přesouvá na kole.
Po obědě (těstoviny s brokolicí) zajedou na kolech na kapučíno a koláč. „Dřív jsem kafe vůbec nepila. Až poslední dva roky mě chytlo.“
Dopřeje si hodinového „šlofíka“ a od tří čeká další tréninková fáze. Už stepuje s horským kolem před garáží penzionu, zatímco Zdráhalová se delší dobu snaží pomoci Druszkiewiczovi s odstraněním jeho potíží se sporttesterem.
„Nesnáším čekání,“ přizná Sáblíková. Novák mezitím popisuje: „Šlapou vždycky zhruba dvě hodiny. Musí si najít v okolí kopec, bez kopce trénink neexistuje. Ten pak vyjedou i víckrát po sobě. A neustále si při tom hlídají pulzy.“
BUDE TO TAKHLE. Trenér Petr Novák instruuje své svěřence v čele s Martinou Sáblíkovou před cyklistickým tréninkem.
Však také olympijskou šampionku nabádá: „Ne abys šla přes 180.“
Večerka ve 22 hodin
Za Inzellem se drápou po štěrkové cestě do kopce. Na vrcholu je jen pět stupňů a prší. Po návratu svěřenkyně hlásí: „Tepovka 177.“
Masér Jan Cuřín musel kvůli dětem na otočku domů. Jinak jí před večeří denně napravuje tělo. Tentokrát si tedy vyjednala pomoc polské fyzioterapeutky, Druszkiewicz ji za ní veze. „Je pořádně drsná, zase budu brečet bolestí,“ tuší.
Večeří opět těstoviny a salát. Někdy přibude maso, také pizza bývá. A jsou i dny, kdy si už nemůže pomoci a zhřeší. „Minulý pátek jsem měla hodně velkou krizi, tak jsem si řekla: Kašlu na to, mám chuť na párek, dám si párek.“
Po večeři si sama brousí brusle a relaxuje. Vzala si s sebou knížku Osm od Radky Třeštíkové. Ještě ji neotevřela. „Jsem ráda, když si jen tak lehnu a nebolí mě záda. Zapnu televizi, sjedu programy, čeknu Facebook, pokecáme s děckama.“
Večerka je Novákem vyhlášena na 22 hodin. Stále, i ve třiceti ji dodržuje, stejně jako ostatní, včetně mazáka Druszkiewicze. Také pro něj platí další trenérův příkaz: omezení činnosti s mobily a počítači. „Trvalo mi, než jsem Sebkovi vysvětlil, že nemůže furt jen sedět s mobilem v ruce. Řekl jsem mu: Teprve až to pochopíš, pojedeš rychle. A teď v Inzellu vážně zajel. Došlo mu, že mozek je jen jeden. Když pořád čučí do mobilu, koordinace pohybu to odnáší a na ledu ztrácí.“
Rovněž Sáblíková s oblibou brouzdá po sociálních sítích.
„Martina si to v rozumné míře může dovolit,“ tvrdí Novák. „Zato mladým jsem oznámil: Teprve až se stanete mistry světa, koukejte si na ten telefon častěji.“
