Proč ten budík už zase vyzvání, pomyslí si ve čtvrtek nad ránem. No... proč. Protože jsou na olympiádě. A protože si americká televize NBC vyvzdorovala, že krasobruslařská finále tu budou už od 10 hodin, aby si je fanoušci v USA mohli vychutnat pěkně ve večerním prime timu.
Annu Duškovou vyhání budík z postele v olympijské vesnici v 5.15, parťáka Martina Bidaře v 5.30. „Na třikrát jsem ho odkládal,“ přiznává.
Obléct se a rychle do haly na ranní trénink. Mají ho od čtvrt na osm, ale chtějí být na místě o hodinku dříve. „To abychom se stihli probudit,“ poví Bidař.
Po tréninku na skok zpátky do vesnice, hodit do sebe snídani a zase autobusem k zpátky ledu, protože tady za chvíli začne jejich první a, jak jsou všichni přesvědčeni, zdaleka ne poslední olympijské finále kariéry.
Už postupem do olympijského finále mají osmnáctiletí mladí Češi splněno a vlastně i překročeno.
Finále je bonus.
„Jenže já byla přece jen trochu nervóznější než včera. Vždyť my jsme tu volnou jízdu ani moc nestihli natrénovat, když jsem byla zraněná,“ přizná po závodě Dušková.
Výběr hudby z Cirque du Soleil jim jde náramně k duhu, úvodní trojitý toeloop už tolik ne. Bidař po dopadu stejně jako při krátkém programu zaškobrtne druhou bruslí o led.
Pomyslí si: To snad není možné, že se mi to stane znovu, když na tréninku mi ten toeloop tak jde. Ale jak prohlásí později Dušková: „Vždycky radši takhle než s pádem, ne?“
Co však je nejpodstatnější, veškeré následující prvky jsou už náležitě vydařené a potleskem tribun oceňované, včetně dvou trojitých odhozených skoků, lutze i salchowa.
Zapomenuty jsou doby, kdy Dušková při lednovém návratu po operaci na tréninku ani necítila, jak vysoko nad ledem se právě nachází a kdy má skok rozbalit. „Teď mám zase zpátky svoji sebejistotu. Přišlo to samo,“ raduje se.
Hudba dozní, hala tleská, oni si plácnou si a řeknou: „Dobrý. Máme to.“
Po chvíli mají i známky, nad kterými se jim i trenérům rozzáří obličej - 186,33 bodu. Což znamená: nejen že uhájili 15. pozici z krátkého programu před Němci Hockeovou-Blommaertem, zároveň také přeskočili americké duo Scimecová-Knierim.
SPOKOJENÉ TVÁŘE. Anna Dušková s Martinem Bidařem po volné jízdě při své olympijské premiéře..
„To mě tedy ani nenapadlo, že bychom se mohli dostat i před ně. Koukali jsme na to pořadí s vyvalenýma očima,“ přizná Dušková a nepřestává se smát, až i tisková mluvčí olympijského týmu Barbora Žehanová říká: „Já se při pohledu na tu jejich radost vždycky tak rozněžním.“
Severokorejská dvojice Rjom-Kim, ostře sledovaná a hlídaná, skončí jen o místo před nimi, načež se stovka severokorejských Červených karkulek, aneb strojově sladěných roztleskávaček zvedne a v půli soutěže na pokyn svých vedoucích odkráčí z haly. Snad aby netleskaly nejlepším osmi párům, které se teprve chystají na led a které jejich dvojici jistojistě porazí.
A jsou tady zase. Červené karkulky z KLDR, občas sladěné jako roboti, fandí na tribuně při volných jízdách krasobruslařů. Jejich dvojice obhajuje 11. místo. https://t.co/quQWXQNuqE
Češi se usadí na tribunu a vychutnávají si galapředstavení dvojic z elity.
Brzy chtějí patřit mezi ně.
Protože tenhle závod byl odrazovým prknem.
„Určitě nechceme zůstat pořád čtrnáctí,“ ujistí Dušková.
“Budeme se posouvat a posouvat a uvidíme kam až,“ přidá Bidař.
Kam? Richard Gauthier, kouč kanadských exmistrů světa Duhamelové - Redforda, který jim pomáhá, má v tomto směru jasno: „Na příští olympiádě pojedou v Top 6. Ti dva mají obrovskou perspektivu.“
Po loňském mistrovství Evropy v Ostravě navíc i Pchjongčchang ukázal, že na největší boje mají Dušková a Bidař také pořádně zocelenou psychiku.
„Nerozklepali se tady, ani loni v Ostravě,“ oceňuje trenérka Eva Horklová. „Přitom tam když jste otevřeli závěsy na led´a stadion zahučel, tak jsem se vážně bála, co to s nimi provede. Ale přežili Ostravu, přežili teď i olympiádu, přežijou už všechno.“
Po krátké chvíli plné optimismu ovšem trenérka ujistí, že i nadále zůstane před závody raději pesimistkou, jelikož: „O to větší radost potom máte, když se to povede jako tady.“
Její svěřenci teď smějí na chvilku i slavit. Čím se odmění?
„Zmrzlinou,“ má jasno Bidař.
„Tím, že budu zítra spát do jedenácti,“ těší se Dušková.
A také nějakou tou návštěvou jiných soutěží. Chystají se na Martinu Sáblíkovou, na Michala Březinu, snad i hokej zvládnou. Ale v neděli už poletí domů a zbytek olympiády si vychutnají u televize. Tedy pokud bude čas.
„Musíme pořádně potrénovat na březnové mistrovství světa v Miláíně. Když jsme vynechali kvůli mému zranění skoro celou sezonu, tak si přece teď nemůžeme dovolit netrénovat,“ oznámí Dušková.
Vědí, na čem musí zapracovat.
„Na tom toeloopu,“ připomíná trenérka.
“A na fyzičce. Ke konci jízdy už jsem byl docela vyřízený,“ říká Bidař.
Pchjongčchang je každopádně nakopnul.
Aljona Savčenková se s partnerem Brunem Massotem právě topí v bezbřehém oceánu štěstí, protože se na samém sklonku kariéry přece jen dočkala v 34 letech olympijského titulu. Pro ni v Koreji její dlouhá pouť kariérou končí.
Salt Lake. Torino. Vancouver. Sochi. PyeongChang. In her fifth trip to the #WinterOlympics, Aliona Savchenko has finally won gold. https://t.co/QtjASlemOp
Pro osmnáctileté Čechy stále jen začíná.
Je to pouze můj osobní pocit, ale... Sledujete začátky kariéry talentovaných sportovců a výjimečně si pomyslíte: Tady se rodí něco velikého.
Ten pocit jsem měl kdysi u debutující teenagerky Martiny Sáblíkové na hrách v Turíně 2006.
Mám ho i nyní, když pozoruji obrovský zápal a nadšení juniorských mistrů světa Anny Duškové a Martina Bidaře.
