Ve středu vstoupí do turnaje utkáním se Slovenskem a právě oni povedou první lajnu. Kouč Oleg Znarok zatím tajil, kdo je v ní doplní. Ovládat ji však bezpochyby budou Páša a Ilja.
„Jsou to jasně největší hvězdy ligy,“ tvrdí Pavel Francouz, český brankář Traktoru Čeljabinsk. Zadák Michal Jordán z Chabarovsku přitakává: „Skvěle si rozumějí a umějí si vyhovět.“
Slovensko vs. Olympijští sportovci z Ruskapodrobná ON-LINE reportáž |
Podobají se taky figurkám z filmu Mrazík - dobráckému pohádkovému dědovi a sebevědomému Ivanovi. Přihrblý Dacjuk by po jejich vzoru klidně mohl bohatýru Kovalčukovi říkat: „Ty máš svaly, já mám čáry!“
Byť totiž Dacjuk po souši divně chodí a muskulaturou se ani neblíží sochám antických hrdinů, na ledě se ocitá ve svém živlu. Pohybuje se na něm se zvláštní elegancí. S holí dokáže hotová kouzla a hlavně je zatraceně mazaný. „Vymýšlí neskutečné věci, které málokoho napadnou,“ potvrzuje Francouz.
„Výjimečný je v odebírání kotouče. I když ho soupeř má pod kontrolou, dovede mu ho holí skoro zázračně vypíchnout,“ líčí Jordán.
Kovalčuk je vyšší, statnější. Křestní jméno dostal po legendárním gerojovi Iljovi Muromcovi „Hlavně má tu svou pověstnou střelu. Fakt mu úžasně letí,“ oceňuje Francouz. A Jordán poznatky shrnuje: „Dacjuk vymýšlí, Kovalčuk zakončuje.“
Ruský hokejový tým na ZOH |
Devětatřicetiletý Dacjuk se narodil v Jekatěrinburgu, o pět roků mladší Kovalčuk pochází z Tveru.
Bydlí v témž apartmánu v olympijské vesnici. Mladší kolegové Nikita Gusev a Ilja Kablukov v něm pokoj sdílejí, kdežto každý z mazáků má místnost pro sebe. Spojuje je láska k reprezentaci i úspěch v NHL.
Poctivec Dacjuk byl 14 sezon věrný Detroitu, dvakrát s ním získal Stanley Cup. Užitečnou prací po celém kluzišti si vysloužil třikrát Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda. Za kavalírské chování a vysokou výkonnost mu dokonce čtyřikrát udělili Lady Byng Trophy.
Frajer Kovalčuk se hlavně zpočátku angažoval takřka výhradně v ofenzivě. Příliš se neobtěžoval s vracením se a výpomocí bekům. I proto v červnu 2004 převzal Richard Trophy pro krále kanonýrů.
Ilja Kovalčuk při tréninku v dějišti olympijských her.
Dacjuka v Detroitu milovali. Působil nesměle, až roztomile. Když ho jako nováčka postavili k Brettu Hullovi a na ledě se cosi nepodařilo, Rus s chabou znalostí angličtiny udělal na Američana na střídačce psí oči a tázal se: „Brett, naštvaný?“
Kovalčuk se choval méně pokorně. Provokoval, vedl okázalejší život. Nedbal na taktiku, v New Jersey zmeškal týmový sraz, za což ho na další mač vyškrtli ze sestavy. Nebyl považován za skutečného tahouna, jedinkrát byl v play-off ve finále.
Hokejový start ON-LINEStředa 14. února Čtvrtek 15. února |
Byť se postavami i povahami lišili, oba se s NHL rozžehnali dřív, než se čekalo. Oba ještě měli platnou smlouvu. Oba to táhlo domů.
Dacjuk zamával Detroitu na jaře 2016, ale chtěl se stěhovat už déle. Mrzelo ho, že skoro nevídá dceru z prvního manželství, jež se s jeho bývalou chotí přesunula do Ruska.
O rok dřív se ještě nechal přemluvit Mikem Ilitchem, majitelem Red Wings. Pak se ovšem poroučel. Detroitu po něm jako mohutné břemeno zůstala částka 7,5 milionu dolarů, která se měla započítávat do platového rozpočtu. Manažer Ken Holland přesto řekl: „Necítím vůči Pavlovi nic zlého. Čtrnáct let za nás hrál naprosto neskutečně. Nikdy si nestěžoval. Prostě makal.“
Dacjuka se mu poté povedlo papírově vyměnit do Phoenixu, takže se vyřešila i zmíněná nepříjemnost.
Kovalčukův odchod v červenci 2013 byl hřmotnější. Nechal v New Jersey 77 milionů, jež měl vydělat do roku 2025. V Americe po něm zůstala pověst rozmazlence, který se nikdy úplně nepřizpůsobil.
Na jaře 2015 a 2017 pomohl Petrohradu ukořistit Gagarinův pohár, podruhé už s Dacjukem.
Loni si rozmyslel návrat do zámoří i proto, že borci z NHL tentokrát nedostali propustku na olympiádu.
Kovalčuk na ni chtěl. Stejně jako Dacjuk je na hrách popáté. Vlajku, znak i hymnu Rusům v Koreji za dopingové podvody zakázali.
Mají ovšem Pášu a Ilju. Dvě hlavy (neviditelného) zlatého orla.
