Tak takhle vypadá. Jednoduchý, čistý design, bronzový nádech. „Je krásná!“ zadívala se biatlonistka zálibně na nejcennější medaili svojí kariéry, kterou vybojovala v sobotním sprintu. A při tradičním rituálu poznala všechny zákeřnosti podnebí. „Málem už mi přimrzla k zubům,“ zasmála se.
Po závodě ještě mluvila o tom, jak čeká, až jí postupně všechno dojde. Teď nepochybuje.
Veronika VítkováBronz ze sprintu přehledně |
„Už vím, že to nebyla sranda. Mám ji,“ líčila Vítková. „Je to nádherné. Na pódiu mi to celé došlo, byla jsem dost naměkko.“
I kvůli pár čepicím „raškovkám“ a bílým bundám české olympijské výpravy, které spatřila. Zmrzlá, ale šťastná. A hned plánovala, kam si tenhle kousek notně namrzlého kovu schová: „Asi ji budu mít na pokoji, budu si ji tam střežit a hlídat. Jestli přijde hodně návštěv? Uvidíme!“
S přítelem Markem Lejskem zatím tuhle sportovní radost ještě pořádně nestačili probrat. „Sami jsou na závodech, mají taky nabitý program,“ říká o kouči biatlonového reprezentačního B-týmu. „Všechno si to necháváme na doma, až budeme spolu.“
Už proto, že v Pchjongčchangu se nezvolňuje - a v biatlonu už vůbec ne. Pondělní stíhací závod začíná v 11.15 českého času, tedy ani ne 24 hodin od chvíle, co si nadšeně převzala svůj bronz a kousla do něj.
„Kdy začít myslet na závod? To už by asi chtělo začít,“ mrkla. „Ale já se dokážu zkoncentrovat. Žiju závod od závodu, letos se mi na ně dařilo soustředit. Není důvod, aby to teď bylo jinak. Jsem na takové své vítězné vlně a vím, že to jde. Že tam můžu jezdit s nejlepšími a bojovat o medaili.“
Podobně hovořívá pokaždé, ale ještě nikdy neměla na krku takto hodnotnou zátěž.
Svůj krásný ledový bronz.
