Co se na trati pokazilo?
Bohužel, dnes to opravdu nešlo. Jen první kolo se mi běželo dobře, to jsem si docela i užíval, také první střelba byla pohoda. Jenže potom to na mě na trati bohužel padlo a stálo to za pr...
Na vaší stojce, po které jste putoval na trestné kolo, se tedy podepsalo, že nohy už ve druhém kole nebyly dobré?
Celé tělo, nejen nohy. Celej jsem byl hotovej, nemohl jsem dýchat a bohužel jsem si to při stojce nepohlídal.
Podle trenéra Málka vám rány létaly na všechny strany kolem terče.
Jo, já vím. A do toho přišlo i trochu větru, tím to bylo náročnější. Bohužel, bohužel.
Štafetu jste předtím přebral na prvním místě. Byla to pro vás psychicky náročná pozice?
Já nad tím nepřemýšlel. Jel jsem si svoje tempo a první kolo bylo vážně suprový. Tím víc mě mrzí, že jsem takhle odešel. Kdybych byl v pohodě a měl normální formu, mohl jsem tam někde s těmi předními štafetami přijet.
Mohlo se na výkonu podepsat, že jste měsíc nezávodil?
My jsme na tu dnešní štafetu všechno ladili, ale nevyšlo to. Kdybychom závodili o tři čtyři dny dříve, pocitově bych ji zvládl líp. Nevím, čím se má forma potom tak pokazila. Bohužel, nepovedlo se.
Cítil jste už ráno, že to nebude ono?
Nepřipouštěl jsem si to. Prostě jsem si říkal: No jo, teď mě dva dny bolely nohy, ale odpočal jsem si, půjde mi to. Ten závod byl nakonec podobný jako u holek, se spoustou trestných kol u spousty týmů. Ale říkám si, že kdybych ho zvládl líp, mohli jsme bojovat třeba o třetí místo.
Co bude dál, po sezoně?
Už vám to mohu říci. Dál nemá cenu pokračovat. Končím.
Šlo tedy o váš definitivně poslední závod?
Nevím, jestli úplně poslední, Ondra Rybář mě chce na poslední svěťákové závody, ale ještě si o tom s ním promluvíme. Po sezoně bude každopádně konec. Je čas.
Zkusíte trenérskou dráhu?
Ne ne ne, chci si užít děti, mít volné víkendy a vidět je, jak vyrůstají.
Co tedy plánujete, že budete dělat?
Nevím, někdo hodný mě musí zaměstnat. Ještě jsem to neřešil.
Štafeta biatlonistůZpravodajství |
Když se ohlédnete za kariérou, jaká byla?
Víte, že nějaké výsledky přinesla. Mám na co vzpomínat a ta kariéra byla občas i docela hezká.
Která vzpomínka vás teď jako první napadne?
Má první medaile z mistrovství světa v Ruhpoldingu 2013.
Víc než ta bronzová olympijská ze Soči?
Soči bylo samozřejmě nejvýš, co může být, olympiáda je jednou za čtyři roky a olympijská medaile je ze všech nejcennější. Ale Ruhpolding byl můj start do špičky, tam jsem předvedl, že umím být vepředu. Jsem rád, že jsem to pak dovedl i několikrát zopakovat.
Byla to i kariéra nahoru dolů, se spoustou protichůdných emocí, že?
Jo, byla zajímavá. Těší mě, že jsem v ní něco dokázal.
