Pásky z Nagana dojímají i jitří rány. Gretzky by při dokumentu trpěl

ZLATO. Čeští hokejisté oslavují senzační vítězství v olympijském turnaji v japonském Naganu. (22. února 1998) | foto: ČTK

23 2018
Kangnung (Od našeho zpravodaje) - Ani za dvacet let z Theorena Fleuryho úplně nevyprchala zlost. Stále jej uvnitř hněte, že Češi vyřadili Kanadu v semifinále olympiády v únoru 1998. Výpověď maličkého hokejového zuřivce zpestřuje film Nagano Tapes (Pásky z Nagana), který měl ve čtvrtek slavnostní předpremiéru v Českém domě v korejském Kangnungu.

„Dali gól a pak už vůbec nevlezli k nám do pásma. V pěti se zakopali vzadu a jenom bránili,“ líčil závěr bitvy, v níž dlouho odvážní Češi vedli díky trefě Jiřího Šlégra, ale po ní se uchýlili k totální defenzivě.

Partii musely rozhodnout nájezdy, které Kanaďanům připadají málo chlapské. Pohrdají jimi. Nejraději by pokračovali ve hře do příští branky, do takzvané náhlé smrti.

Fotogalerie

„Klidně mohli doprostřed kluziště hodit almaru a na ní nechat Haška a Roye, ať o postup hrají scrabble,“ zmínil Fleury gólmanské legendy, které proti sobě tehdy stály.

Dokument, který vyrobil Olympic Channel, líčí senzační tažení národního mužstva za zlatem a zasazuje ho do sportovních i politických souvislostí. Režiséra Ondřeje Hudečka překvapilo, že mnozí členové kanadského a amerického týmu, jež na Turnaji století pohořely, odmítli poskytnout rozhovor: „Vzpomínka na Nagano je zřejmě stále dost živá, neradi se za ním ohlížejí.“

Na promítání v den dvacátého výročí finále Česko vs. Rusko se dostavilo pár set hostů, mezi nimi asi třicet zahraničních žurnalistů včetně několika ruských. Také oni při závěrečných titulcích tleskali, třebaže jejich reprezentace tenkrát v utkání o zlato podlehla a jejich vlast je v díle označována jako říše zla.

Hašek: Vlastně jsem nevěděl, co draft znamená

Hudeček obalil zpovědi hráčů, trenérů i novinářů dějinnými vysvětlivkami - komunistická zvůle, pád železné opony, rozhodnutí NHL pustit své borce poprvé na olympiádu, rozpaky obyvatel země z počátků kapitalismu.

Posbíral skoro 600 hodin materiálu, vyrýžoval z něj 73 minut, které mají zabavit co nejširší publikum. K vidění budou 28. února na olympicchannel.com a 29. března na ČT Sport.

Opírají se o osudy hlavních postav hokejového zázraku, který se zrodil v aréně Big Hat. Bek Petr Svoboda vypráví, kterak na jaře 1984 emigroval. A jak většinu peněz za podpis smlouvy s Montreal Canadiens poslal rodičům, které bolševici za jeho útěk vyhodili z práce.

Hašek si vybavil, jak mu obránce František Musil v Paříži při čtení časopisu The Hockey News sdělil, že jej Chicago draftovalo do NHL: „Moc mě to nezajímalo a vlastně jsem ani nevěděl, co to znamená.“

Jako revoluce, vzpomínal Ručinský na Nagano

Legrační je srovnání jeho rozevlátých zákroků s gesty komické postavy Kramera ze seriálu Seinfeld.

Jaromír Jágr, jehož filmaři naháněli přes půl roku, zase vysvětlil, že si nechal narůst své „háro“, protože ho nosily jeho oblíbené rockové hvězdy. Vděčné jsou útržky z reklamy na burákové máslo, v níž účinkoval při působení v Pittsburghu. Rozesmály i přihlížející snowboardistku Šárku Pančochovou, jíž bylo sedm, když její krajané na ostrově Honšú zasahovali do dějin.

Hlinka si občas zapálil i v kabině

Páteří dokumentu je logicky pouť týmu turnajem. Při klíčových gólech, Haškových božských zásazích nebo poté při záběrech z přivítání národních hrdinů v Praze jsou méně otrlí diváci naměkko.

Story o triumfu podceňovaných hochů stále dojímá. Tím spíš, že ho završil chlapík, který musel prchnout z vlasti, aby mohl hrát NHL. Že Rusy svým životním „golfákem“ skolil zadák, jehož jméno se do angličtiny překládá Peter Freedom.

Jiří Šlégr, Ivan Hlinka a Dominik Hašek při oslavě triumfu v Naganu na...

Jiří Šlégr, Ivan Hlinka a Dominik Hašek při oslavě triumfu v Naganu na Staroměstském náměstí v Praze. (23. února 1998)

Fajnšmekry zaujme tehdejší kanadský kouč Marc Crawford. Vypráví, že naganského soka Ivana Hlinku potkal coby nováček v mužstvu Vancouver Canucks na podzim 1981. A že si náruživý kuřák občas zapálil i v kabině.

Zároveň se s požehnanou dávkou sebeironie vyjadřuje k pětici hráčů, které v semifinále vybral na penalty. Vynechal totiž legendu a rekordmana NHL. „Nikdy se toho prokletí nezbavím. Na hrob mi jednou napíšou: Tady leží trenér, který v Naganu neposlal na nájezd Waynea Gretzkého.“

Idol s číslem 99 měl tenkrát na střídačce plné oči slz. I vítězové jej litovali. Gretzky by při Nagano Tapes trpěl.

Autor:

Nejčtenější

Další z rubriky

MOV tři dny po skončení olympiády obnovil Rusku členství

DOVLÁLA. Ruská olympijská vlajka v Pchjongčchangu vidět nebude.

Tři dny po skončení her v Pchjongčchangu obnovil Mezinárodní olympijský výbor členství Rusku. Řekl...

Hokejista Koukal: Olympiáda? Nejhorší zklamání, co jsem ve sportu zažil

Petr Koukal proměnil nájezd mezi betony amerického gólmana Ryana Zapolskiho.

Už bezprostředně po prohraném zápase o bronz s Kanadou hradecký hokejista Petr Koukal nijak...

Jamajská bobistka měla před olympiádou v Koreji dopingový nález

Předolympijské nadšení. Sandra Kiriasisová (vlevo) se fotí se členy jamajské...

Jedna z členek jamajského dvojbobu, který obsadil na olympijských hrách v Pchjongčchangu 18. místo,...

Najdete na iDNES.cz