Byli tři, všichni lyžovali a sdíleli jediný sen.
Americký akrobatický lyžař Jonathan Lillis a jeho dva bratři - devatenáctiletý Chris Lillis a sedmnáctiletý Mikey Lillis - si vždycky přáli bojovat za Spojené státy americké na olympiádě jako rodina.
Ta šance ale zmizela tragicky rychle.
Nejmladší Mikey totiž loni v říjnu náhle zemřel ve spánku.
„Ještě večer předtím jsme spolu byli na baseballovém zápase New York Yankees. Bavili jsme se o nadcházející lyžařské sezoně a vůbec o životě. Připadalo mi, že fakt dospívá,“ popisoval otec. „Když jsme se vrátili domů, řekli jsme si dobrou noc a každý šli do svého pokoje.“
Mikey už se neprobudil.
Přestože jeho úmrtí tvrdě zasáhlo celou rodinu, Jonathan se zařekl, že sen svého nejmladšího sourozence splní.
A tak udělal dvě věci:
Zaprvé - na zahájení her si vzal na krk skleněný přívěsek, ve kterém měl popel svého bratra. „Myslel by si, že je to ta nejlepší věc na světě,“ povídal Jonathan Lillis.
Zadruhé - do Koreje si přivezl bratrovu zimní kombinézu, ve které následně absolvoval nedělní finále akrobatických skokanů.
„Všichni tři jsme snili o tom, že si spolu zasoutěžíme na hrách. A teď, když jsme věděli, že on tu šanci nikdy nedostane… Tohle prostě byla nejlepší možnost, jak jeho památku uctít,“ prozradil nejstarší z bratrů po olympijském finále.
Do něj třiadvacetiletý mistr světa postoupil z náročné kvalifikace. Tak náročné, že v ní uvízl třeba i obhájce zlata ze Soči - Bělorus Anton Kušnir.
Ve finále pak postoupil mezi devítku nejlepších, ale dál už to nešlo.
„A vlastně mě to nepřekvapilo. Nepředvedl jsem skok, kterého jsem byl schopen. Překvapený jsem byl spíš z té obrovské konkurence, která se tady sešla. To bylo šílené,“ přiznal.
Pro absolutní finále pro šest nejlepších si přitom plánoval skok s pěti vruty, který zatím trénoval pouze při dopadech do vody. „Ale taková je olympiáda. Na té musíte zkoušet nové věci, pokud chcete medaili,“ má jasno Lillis.
Byť na ni nedosáhl a skončil osmý, vyhrál v jiném směru.
„Uvědomil jsem si, jak je život krátký. Každý den si musíte užít. Někdy vás život vážně štve, ale i když jste dole, pořád existuje spousta věcí, které vás z toho temna dokážou dostat. Pro mě jsou to skoky,“ vyznal se.
V Pchjongčchangu byl nakonec jediným z rodu Lillisů, který v Koreji startoval. Prostřední bratr Chris se totiž zotavuje po zranění kolenního vazu.
Oba ale už teď myslí na společný start v Pekingu za čtyři roky.
„I Chris může s těmihle kluky soutěžit,“ myslí si Jonathan. „Proto budeme dál pokračovat ve společném snažení a za čtyři roky napíšeme úplně jiný příběh.“
