„Na hlavu to bylo dost těžké, ale naposledy, když jsem dostal desítku, pamatuju si, že jsme další zápas vyhráli také 3:0 a ještě z toho byl na konci titul,“ mrkl.
Olomouc a titul? Jako veselé srovnání dobré. I když ruku na novinářské průkazy: kdo čekal, že podceňovaná Olomouc bude po 40 kolech v extralize šestá, tedy na pozici zaručující rovnou čtvrtfinále?
Moc nás takových nebude.
A Konrád má na hanáckém tažení velký vliv. Skutečně zásadní.
Říkejme tomu klidně faktor X.
Nastoupil do všech zápasů.
Náhradník Falter si za tu dobu mohl s dekou na střídačce udělat silný vztah. Copak Konrád nepotřebuje odpočinout?
„Rád chytám co nejvíc,“ říká. „Byl jsem na ledě i během volna, dal jsem si jeden trénink, protože se pak trošku trápím.“
I když v olympijské sezoně po zápasech často vyprávěl, že se snaží na hry nemyslet, jeho snem slovenská nominace byla. „No, uvidíme. Jánko Laco by měl jet a dvě místa jsou ještě volná. Je nás tam asi pět nebo šest, bylo by to pěkné.“ Laco.
Rybár.
Konrád.
Je tam!
Třicetiletý sympaťák dostal přednost před brněnským Čiliakem či Hudáčkem z Čerepovce.
Navzdory tomu, že chybí elita z NHL, konkurenci mají Slováci v brance slušnou.
S Hradeckým Patrikem Rybárem se Konrád dobře zná. „Jsme kamarádi. Já jsem ještě dva roky chytal na Slovanu s jeho otcem Palem. S ním mám vztah ještě lepší.“
Konrád nuly sbírá nejen v extralize, ale i za národní tým. Vynuloval v přípravě Čechy i Nory.
A vždy byl spolehlivý. „V reprezentaci se to dost cení. Ale já si cením každou nulu a každé vítězství.“
Jasná pozice jedničky v Olomouci patří muži, který v předminulé sezoně ovládl všechny brankářské statistiky extraligy a podceňovaný tým dotáhl až do čtvrtfinále.
Loni zůstali kohouti před branami play-off.
A letos?
Třeba se Konrád bude smát: Já vám to říkal, chalani!
