... a přihlížející jen žasnou, jak se nad vysokou hranou najednou objevují rotující těla.
„Je to obrovská svoboda. Rozjedete se a letíte tak vysoko, jak jen umíte. Držíte se ve vzduchu co nejdéle, jak jenom to jde,“ popisuje s vášní švédský artista Niklas Mattson. „Nikdy v našich očích nevidím strach. Tohle přece milujeme.“
Spektakulární premiéra musí těšit i nejvyšší olympijské činitele. Freestylové disciplíny u snowboardistů postupně válcují ty alpské, v nichž závodí třeba Ester Ledecká. Je-li heslem pánů her „mlaději, atraktivněji, televizněji“, Big Air to splňuje na maximum.
„Pro diváky to bude velký zážitek. Když vyjde počasí, bude to highlight her. Uvidíte fakt krásné skoky,“ lákal dopředu český snowboardový veterán Martin Černík, což se při příznivém větru potvrdilo.
Když pozorujete všechna ta salta a otočky, napadá vás automaticky, zda Mattson lehce nebájí. Zda za něj v danou chvíli nemluví spíš adrenalin. Zda je vůbec možné si vychutnat takovéhle kousky bez bázně, základního lidského pudu.
Ale když show, tak pořádná. Což navíc u Big Airu platí i směrem k dalším disciplínám. Hlavně ke slopestylu, který kombinuje skoky s jízdou ze svahu po zábradlích.
„Pushuje se to čím dál víc,“ pomáhá si Češka Šárka Pančochová slangem. „Jelikož se v Big Airu maximálně soustředíme na jeden skok, následně holky ve slopestylu takové triky zvládnou i tři za sebou. Finále, to bude ostrá nálož.“
Zároveň to, jak už to na světě chodí, není letecká rozkoš bez rizika.
I Pančochová ve své kvalifikační jízdě spadla. Pořád o dost méně než její kolegyně Kateřina Vojáčková, jejíž tvář „zdobil“ monokl. A pořád nesrovnatelně méně než český mužský zástupce Petr Horák. Ten se již v tréninku potloukl tak, že raději do kvalifikace vůbec nenastoupil.
Seznam zranění ostatně prozradí, proč nemělo cenu riskovat. „Mám kompresně naražené obě kyčle, bederní páteř a natažená třísla. Sotva teď chodím,“ napsal Horák na Facebook s tím, že jej samotného příjemně překvapilo, že vůbec vyvázl bez zlomenin.
„Ostrá nálož“ ženského finále má být pořád jen lákavým předkrmem před tou nejhonosnější hostinou. Mužská vzdušná kouzla jsou totiž přece jenom ještě o něco dál.
„Bude to ta nejšílenější možná úroveň,“ lákal na sobotní finále Staale Sandbech z Norska.
A podobně bláznivých disciplín si momentálně olympiáda považuje. Tohle všechno je tak jen začátek.
