Olympijské závody se nedají srovnat s žádnými jinými, jsou snem každého sportovce a já na ně vzpomínám moc ráda. Když jsem jela na svou první olympiádu do Pekingu, byla jsem z toho absolutně unešená, nemohla jsem uvěřit, že tam taky jsem. Na dalších je člověk už víc otrkaný, ví, do čeho jde, jak všechno funguje, takže si to i o trochu víc užívá.
Do Paříže se moc těším. Jak na přebírání stříbrné medaile z Londýna, tak hlavně na tu atmosféru, že si olympiádu užiju i z diváckého pohledu. Nebudu soutěžit, budu jen fandit na stadionu. Je to trochu něco jiného, než když má člověk svůj vlastní závod a je pod tlakem a stresem.
Mladí mají dnes mnohem víc rozptýlení, nemají sport na prvním místě. My jsme sportem žili a myslím, že když to tak budou mít, jsou schopní uspět.
