„Úplně se mi vrátily vzpomínky,“ popisovala nadšeně nyní už bývalá česká atletka a dvojnásobná mistryně světa.
Ceremoniál provázející přerozdělení medailí si užila v Parku šampionů pařížských her na slavném náměstí Trocadéro, kam chodí s lesklými ozdobami slavit ústřední postavy letošní olympiády.
Chvíli po ní si zde vychutnával ovace třeba vítěz klání oštěpařů Aršad Nadím, před pár dny sem zavítal tenista Novak Djokovič.
A vřelého přijetí se dočkala i Hejnová. „Ceremoniál byl fakt krásný,“ říkala. „A hlavně se mi líbilo, že jsme se sešly všechny tři.“
Ano, jelikož dopovala majitelka nejcennějšího kovu Anťuchová, pořadí se zcela proměnilo.
Původně stříbrná Američanka Lashinda Demusová si v Paříži dojatě vyslechla národní hymnu, Hejnová se ze třetího místa posunula těsně za ni a na bronzovou příčku se vyhoupla Jamajčanka Kaliese Spencerová, jež tehdy doběhla jako čtvrtá.
Někdejší rivalky se tak opět potkaly. „Docela dlouho jsme čekaly, takže jsme si povídaly,“ prozradila Hejnová. „Sice ne úplně o závodech a atletice, ale spíš o dětech, které nás teď asi nejvíc spojují. Bylo to hrozně fajn. Úplně jiné, než když jsme spolu soupeřily.“
Bývalá překážkářka Hejnová v Paříži převzala olympijské stříbro z Londýna |
A 37letá Češka někdejším konkurentkám ráda vysvětlila, kdo že je ten pán v saku, který jim medaile předával a kterého přivítal hromový potlesk přihlížejících diváků.
Přece pětinásobný olympijský vítěz v biatlonu Martin Fourcade. „Já ho samozřejmě poznala, ale soupeřky ne, tak jsem jim musela říct, kdo to je,“ líčila s úsměvem Hejnová. „Chápu, že ony zimní sporty moc nesledují. Já jsem z toho měla radost, udělala jsem si s ním fotku. Byla to pro mě velká čest.“
Dál popisovala, že s odstupem dvanácti let posun ve výsledkové listině olympijského klání příliš neprožívá: „Je to samozřejmě hezké, ale pro mě se toho zas tolik nemění. Každopádně jsem ráda, že jsem si mohla ceremoniál užít znova a že mám cennější medaili.“
Z londýnského souboje v ní nejsilněji zůstal zakořeněný pocit úlevy.
„Že se mi po mnoha letech konečně podařila fakt velká medaile, a ještě rovnou na olympiádě,“ přibližuje. „Sbírala jsem nějaké úspěchy v mládežnických kategoriích, ale pak jsem docela dlouho čekala. A měla jsem tam rodinu a ségru, takže jsme si to mohli užít všichni spolu.“
Když na velkoplošných obrazovkách na Trocadéru promítali záběry ze závodu, v kolonce světového rekordu ještě svítilo 52,34. Po čtvrtečním pařížském finále má díky Američance Sydney McLaughlinové-Levroneové hodnotu 50,37.
McLaughlinová-Levroneová je v běhu na 400 metrů překážek novou světovou rekordmankou časem 50,37 sekundy. Byla první ženou na světě, která zaběhla 400 metrů překážek pod 52 sekund. O rok později se jako první dostala i pod 51 sekund. Během třinácti měsíců čtyřikrát vylepšila rekord, který završila neskutečným číslem na pařížské olympiádě.
„Disciplína se strašně posouvá. A čas Sydney je masakr, jako z jiné říše,“ smeká Hejnová.
„Vždyť takhle u nás běhají kluci. Je to úplně šílený výkon. A skoro bych řekla, že má furt rezervu. Kdyby měla někoho, kdo by na ni trochu tlačil, tak je schopná dát čas pod 50 vteřin. Běhá neuvěřitelně lehce a naučila se i techniku na obě nohy, takže je střídá bez jakékoli chyby.“
Uragán Američanky viděla přímo na Stade de France, kde si zároveň oživila pocity z vlastní skvělé kariéry: „Když byly holky v blocích, trošku se mi sevřel žaludek. Říkala jsem si, že už bych to asi zažívat nechtěla. Ale zase jsem závodila fakt ráda. Takže na jednu stranu mi to chybí, na druhou jsem ráda, že jsem se jen dívala.“