Puškařka plzeňské Dukly se na své první olympiádě představí ještě v dalších dvou disciplínách 3x20 sportovní malorážka a 10 m vzduchová puška. Blažíčková bude jednou z klíčových postav českého olympijského týmu, během nominace dosáhla čtyřikrát na finálová umístění ve střelbě z malorážky.
„Potvrzení nominace jsem se dozvěděla při nedávném evropském šampionátu. Čekání bylo dlouhé, ale v půlce sezony už jsem začínala věřit, že to vyjde. Střílela jsem dobře a byla si celkem jistá, že to vyjde,“ uvedla střelkyně z Plzně.
Jdete do závodu hned druhý den olympiády a přijdete kvůli tomu o slavnostní zahájení. Mrzí vás to?
Na jednu stranu je pro nás výhoda, že nebudeme v centru dění a můžeme se koncentrovat na závod. Ale olympiáda je hlavně o atmosféře a samozřejmě bych ráda zažila slavnostní zahájení, když se navíc jedná o moji premiéru. Ale na druhou stranu zase nebudu pod tak velkým tlakem.
Touha po medaili byla obrovská, říkala spokojená Blažíčková po juniorském bronzu |
V mixu budete střílet s Jiřím Přívratským, s nímž vám spolupráce dlouhodobě funguje.
Určitě je dobře, že nás státní trenér dal dohromady, a myslím, že to oběma prospívá. V mixech je střílení trochu jiné, protože je tam druhý člověk, se kterým komunikujete. Musíte si na svého parťáka zvyknout a navnímat jeho rituály. To se nám snad daří. Je tam větší zodpovědnost, než když závodím sama za sebe. Nechcete pokazit závod tomu druhému, v tom je to složitější.
Využíváte psycholožku, pomáhá vám konkrétně i pro střílení v mixu?
Na posledním sezení jsme zrovna probíraly, jaké mám emoce, stres a vnímání, když střílím s Jirkou. Ujistila jsem se v tom, že to mám dobře nastavené a postupuji správně. Pokud chcete, aby přicházely výsledky, musíte se cítit komfortně.
Pracovala jste na zlepšení ve vzduchovce, povedlo se?
Řekla bych, že vzduchovka je teď mojí silnější stránkou. Takže to se povedlo, ale zas trochu bojuji v malorážce (úsměv). Říkám si, že olympijský závod je stejný jako těch šest, které jsem v sezoně absolvovala. Bude tam dokonce i méně střelců než na ostatních závodech. Cíle si nedávám, takže si je nebudu dávat ani na olympiádě.
Nepohltí vás atmosféra olympijského závodu?
Samozřejmě může, ale nedokážu to odhadnout, ještě jsem tak velkou akci nezažila. Snažím se dopředu nastavit tak, že je to klasický závod. I když to bude mnohem více mediálně sledované, tak je to pořád o tom, že stejně vystřelím šedesát ran, tak jako mnohokrát předtím. A od tlaku mně může pomoci také to, že nestřílíme přímo v Paříži, ale v klidnějším Chateauroux.
Býváte srovnávaná s Kateřinou Emmons, jak to vnímáte?
Já se vůbec nemohu srovnávat s Kačkou. Ona toho dokázala mnohonásobně víc než já. Mám ještě hodně na čem pracovat, abych se přiblížila jejím úspěchům.
Jaký bude váš program mimo soutěžní dny?
Máme dobrou partu se slovenskými střelci, těším se třeba na Patrika Jányho. Společně po večerech hráváme karty. Budu mít také v dějišti olympiády rodiče, takže někam určitě vyrazíme. Není úplně fajn trávit celé dny v olympijské vesnici, protože na vás pak dolehne atmosféra.
Co budete na olympijské střelnici považovat za úspěch?
Nejdůležitější je zastřílet pocitově dobře. Nebudu říkat, že někde ve skrytu duše nedoufám v medaili. Když se všechno sejde, tak by to mohlo dopadnout. Je to sen, který je ale ještě hrozně daleko.