Dlouho to vypadalo, že česká výprava odjede z Paříže pouze se dvěma medailemi. Nakonec je v historickém srovnání letošní olympiáda stále pro Česko tou nejméně úspěšnou, na palubě vojenského speciálu ale přistáli v Praze tři další medailisté. A z toho dva zlatí. Ti si nyní musí zvykat na roli nových národních hrdinů.
„Já doufám, že nějakým způsobem jsem už vzorem pro dospívající od nás z loděnice trošku byl. A jestli nějací přibudou, tak jedině dobře. Snad i díky tomu, že se Pepovi povedl úplně stejný úspěch, teď kanoistika vyroste a začne ji dělat mnohem víc dětí,“ přál si Fuksa.
Také Dostál bere svou novou pozici s klidem. „Od mala jsem zvyklý, že na mě lidi koukají, protože jsem už jako dítě narážel v metru hlavou do dveří,“ pobavil novináře.
Sportovní fanoušci vyhlížejí na pražském letišti olympijské medaile, rodiny sportovců své blízké.
Fuksa ale neměl na letišti stání, pospíchal domů do Nymburka, kde si pro něj přichystali přivítání na náměstí. A také se těšil na svou malou dcerku, kvůli které by klidně odjel z Paříže hned po svém triumfu. Jen zodpovědnost vlajkonoše na závěrečném ceremoniálu ho v dějišti her držela. „Těším se na to, jak na mě Emily bude naštvaná, že jsem nebyl dlouho doma. Umí to dát skvěle najevo, i když je jí teprve rok a čtvrt.“
Zatímco po dobytí olympiády nyní plánuje větší koncentraci na deblkanoi se svým bratrem Petrem, Dostál o svých dalších plánech mlžil.
Konec se Železným mohl dodat švunk. Jak se Ogrodníková odrazila k bronzu |
„Zlatý medailový závod změnil hodně, protože teď už nemusím nic dokazovat. Už jsem získal úplně všechno. Mohl bych teď skončit s čistým svědomím,“ říkal klidně ale vzápětí s úsměvem dodal: „Na druhou stranu jsem hodně soutěživý.“
Jako úplně poslední sportovec vyšla z terminálu bronzová oštěpařka Nikola Ogrodníková. A i tu přivítal hřejivý potlesk.
Bronzová oštěpařka Nikola Ogrodníková míří z pražského letiště domů.
„Jsem moc pyšná na to, co se mi povedlo. Ta medaile je vybojovaná. Vlastně jsem za ní stála jen já,“ připomněla Ogrodníková, že na začátku roku se ocitla bez trenéra. Nejen, že se v takové situaci dokázala probojovat do olympijského finále, ale také získala první velkou medaili z vrcholné akce po šesti letech hledání.
Zároveň svým životním závodem zachránila českou atletiku, která jinak zatím vždy přivezla z olympiády alespoň jednu medaili. A také zlepšila bilanci české výpravy. Zklamání z neproměněných šancí v jiných sportech se díky jejímu úspěchu v jednom z posledních medailových klání alespoň trochu zmenšilo.
„Myslím, že lidé hrozně zapomínají, že není jednoduché se na olympiádu vůbec dostat,“ nesouhlasila ale Ogrodníková s poraženeckou náladou. „Chtěla bych lidem říct, že je strašně těžké vozit medaile z takových akcí. A že když je někdo třicátý, tak to neznamená, že je špatný.“
