Že se mezi postupující do semifinále časem 45,71 nevměstnal? V Paříži ještě není nic ztraceno.
Olympijské hry letos přišly s novinkou v podobě oprav. Nepostupující čtvrtkaři nejedou hned domů, ale mají ještě jednu možnost zabojovat o postup.
Po dvaceti letech míří zlato ze stovky do USA. Finále v Paříži vyhrál Lyles |
Opravy se běží hned následující den, skládají ze čtyř běhů, z nichž postoupí vždy jeden nejlepší, a ještě další dva na základě času.
„Vítám to, podle mě jde o dobrý krok,“ myslí si Krsek. „Atraktivnost závodů nijak neutrpí. Ti nejlepší mají po rozbězích den volna a zbytek poběží ještě jednou, díky čemuž bude mít další zkušenost a ještě jednu šanci.“
Samozřejmě, že ho nečeká nic lehkého: rozběhy začínaly v sedm večer, opravy jsou na program druhý den dopoledne od půl dvanácté.
Matěj Krsek (vpravo) se snaží dostat do dalšího kola v běhu na 400 metrů.
„Už jsem to zažil na halových šampionátech i loni na mistrovství světa v Budapešti, když jsem měl individuál i štafety,“ povídá. „Natrénováno na to mám.“
Moc dobře ví, co má dělat. „Teď se musím dobře najíst, vyklusat, dám si studenou vodu, pak aktivní uvolnění, aby tělo vědělo, že už mám po závodech a vypnulo, a půjdu brzo spát,“ říká. „A zítra nanovo. A ještě lépe. Rychleji.“
Okouzlen atmosférou
Byla by dost velká škoda, kdyby v Paříži nastoupil pouze jednou.
Místní atletické kolbiště Stade de France je skutečně monumentální. Tribuny mají kapacitu osmdesát tisíc diváků a i na dopolední programy jsou z většiny zaplněné. Je znát, že místní fanoušci atletiku jen nesledují, ale přímo si ji vychutnávají.
9. DEN OH: Tenistky končí čtvrté, vypadli i plážoví mistři. Dálkař Juška je ve finále |
Už když přicházíte ke vstupu, vidíte hloučky oděné v barvách svých zemí. Místní dobrovolníci je ještě s megafony povzbuzují: Vítejte na Stade de France! Bavte se!
A oni tak skutečně činí.
„Atmosféra je vážně vynikající,“ souhlasí Krsek. „Byl jsem se tu podívat na rozběhy štafety mixu. Je skvělé slyšet ten ohromný dav. Navíc fandí pořád, při každém běhu, při každém pokusu. Něco podobného jsem zažil asi jen na mistrovství Evropy v Mnichově, ale i tam byla ohlušující atmosféra spíš jen když třeba házel nějaký Němec. Tady se fandí neustále. Olympiáda no.“
Sice si ji vyzkoušel už před třemi lety v Tokiu, jenže v japonské metropoli plnil jen roli náhradníka do štafety na 4x400 metrů.
Měl tedy sice příležitost poznat vesnici sportovců i část celého humbuku, který se kolem olympijského kolosu točí. Ale co znamená pod pěti kruhy skutečně startovat, poznává až nyní.
„Třeba z olympijské vesnice už tak odvařený nejsem. Nechci říct, že by zevšedněla, to ne, ale už není unikátní zkušenost,“ povídá. „Závodění je o něčem úplně jiném. Fakt síla. Proto říkám, že jde o moji první olympiádu.“
Jen výkon by si představoval lepší.
Časem 45,71 se sice přiblížil na čtyři setiny sezonními maximu, věří ale, že má na víc.
Před olympijskými hrami se totiž cítil skvěle. Životní forma? Ano, až tak uvažoval.
„Zaběhl jsem si osobák na 300 metrů a měl stále dost sil. Říkal jsem si, že to bude dobré. Jenže když jsem sem přijel, tak forma trošku spadla,“ popisoval. „Nevím proč. Nic hrozného to není, ale šťáva jako minulý týden v Praze ve mně nebyla. Proto jsem byl z rozběhu zklamaný.“
I díky atmosféře se pohodu v sobě vynasnaží probudit.
