Když zápas skončil, český šampion v modrém kimonu ležel na tatami a rukama si zakrýval oči. Chtěl, moc chtěl, aby jeho zlatá olympijská cesta po Riu a Tokiu ještě jednou v Paříži pokračovala.
Jenže byl konec.
Finito.
„Od rána jsem se cítil dobře, byl jsem stoprocentně koncentrovaný. Měl jsem v sobě chuť a dravost. Bohužel jsem zaspal jeden chvat a doplatil na to,“ líčil později.
Nakonec vstal, poklonil se japonskému obrovi se 170 kg, rozhodčím i fanouškům. Na schůdcích z žíněnky si ještě na chvíli sedl a rozplakal se. Konejšil ho i trenér Petr Lacina. Při odchodu z arény Champ de Mars mu celá hala tleskala.
Český judista Lukáš Krpálek zápasí s Jellem Snippem v prvním kole. (2. srpna 2024)
„Lukáš, Lukáš, Lukáš,“ ozývalo se od mocné sestavy českých fanoušků, kteří se usadili na jižní tribuně hned vedle sochy maršála Joffreho na koni. I manželka Eva se synem Antonínem a dcerou Marianou se na něj přiletěli podívat. Vůbec poprvé na olympijských hrách. A takový konec si nikdo z nich nepřál.
Zničený Krpálek jim zamával a odešel.
Pod pěti kruhy definitivně?
„Teď je jednoznačně brzy o čemkoli přemýšlet. Bude mít zaslouženou dovolenou a uvidíme, jestli to nebude dovolená už třeba navždy,“ pokrčil rameny Lacina.
Skromnost, pokora, úcta.
Pracovitost, bojovnost, cílevědomost.
To všechno jsou charakteristiky, které na něj naprosto sedí. A taky absolutní respekt k soupeři. V pátek byl Krpálek naprosto zničený spíš psychicky než fyzicky.
I tak dokázal uznat: „Přestože váží Japonec 170 kilogramů, má nádhernou techniku i pohyby. Byl na mě skvěle připravený a dneska byl bohužel lepší.“
Krpálek třetí olympijské zlato nezíská. Nestačil na japonské monstrum |
Na jeden z vrcholů her se přišla podívat třeba i biatlonová královna a kráska Dorothea Wiererová, která se kolem haly nedočkavě ochomýtala už kolem půl desáté ráno. Čeští i francouzští fanoušci doufali v jediné: královský souboj legendárního Teddyho Rinera právě s Krpálkem.
K tomu ale bylo daleko.
„Přitom v hlavě to měl Lukáš dobře nastavené, šel se rvát. Těžko říct, jestli je to nejtěžší prohra jeho kariéry, v případě takového šampiona je každá prohra těžká. Můžeme být rádi, že jsme měli to štěstí a zažili s ním velké úspěchy na minulých olympiádách,“ pravil Lacina.
Oproti Tokiu měl tentokrát Krpálek ideální přípravu na hry.
Nemusel kvůli restrikcím sedět zavřený v Česku, kde jen těžko hledá soupeře pro trénink. Hned třikrát od začátku roku vyrazil do milovaného Japonska, které v judu nejde ničím nahradit. Tam českého judistu respektují podobně jako domácí miláčky. Vnímají, jakou úctu tenhle chasník k jejich sportu má.
Proto ho opakovaně zvou, předávají mu všechny znalosti, které se po generace učili, a ještě se mu u toho klaní.
Lukáš Krpálek končí ve druhém kole. (2. srpna 2024)
Co by ne, vždyť je to taky první judista historie, který se stal ve dvou nejtěžších váhových kategoriích mistrem světa i olympijským šampionem. „Už po Tokiu neměl kam stoupat. Neměl komu co dokazovat. Cokoli přidá, je navíc,“ tvrdil Lacina. Stát na místě? To ho v životě ani na tatami nikdy nebavilo.
I proto zkoušel před Paříží další bláznivou věc – kvalifikovat se do Francie v obou váhových kategoriích. Čtyřikrát na turnajích shazoval do své původní váhy pod 100 kg, než mu tělo řeklo dost.
Nešlo to. Neměl dost sil na zápasy, přibývala zranění, tělo stárlo. Vrátil se do nejtěžší kategorie, kam se svými přibližně 117 kg už tak nějak patří. S jedním velkým nesplněným snem: „Měl jsem ho už před Tokiem, kde to bohužel nevyšlo. Kdyby se povedlo narazit na Teddyho Rinera v pařížském finále, byla by to odměna za celou kariéru.“
U snu to tentokrát zůstane.
