„Když jsme sem jeli, říkali jsme si, že bych byla spokojená s finále. Což se podařilo,“ vykládala teprve osmnáctiletá Hlaváčková. „V něm jsem si řekla, že desítka by byla super, ale že i za dvacítku bych byla spokojená. Takže paráda.“
Do novinářské mixzóny dorazila s českou vlajkou na ramenou. Usmívala se, bylo vidět, jak je s olympijskou premiérou spokojená.
Pětibojařka Hlaváčková skončila desátá, od medaile ji dělilo 38 sekund |
Kousek od ní postával David Svoboda, olympijský šampion z Londýna 2012 a v současnosti její trenér. I on měl pro ni jen slova chvály.
„Předvedla úžasný výkon nejen tady, ale hlavně celé poslední dva roky, když jsme se rozhodli, že chceme zkusit už tuhle olympiádu. Bylo jí tehdy teprve šestnáct, závodnicky neuvěřitelně vyrostla, nasbírala mnoho zkušeností. Tímhle přístupem si zaslouží nejen desítku, ale daleko hezčí výsledky v budoucnosti,“ vykládal.
Okouzlená Versailles
Přitom se k modernímu pětiboji dostala tak trochu náhodou.
Dlouho dělala sportovní gymnastiku, jenže ta ji postupně přestávala bavit. Pokukovala po něčem fyzičtějším, akčnějším.
Tak před sedmi lety dala na radu kamarádky, která tou dobou pětiboj objevila. „Ptala se, jestli ho nechci zkusit s ní. Tak jsem šla. Ona pak asi po půl roce skončila,“ vzpomínala Hlaváčková před olympijskými hrami.
Ona v něm vytrvala.
Pestrou sportovní kombinaci si zamilovala a po dvou letech se dostala do tréninkové skupiny Svobody v pražské Dukle. Jasně, že když začala trénovat pod takovou osobností, zprvu byla nervózní. Postupně si ale zvykla.
„David je extrémně přátelský, takže respekt mám pořád, ale vyklepaná z něj už nejsem,“ líčila. „Jsme podobné osobnosti. Oba si často myslíme, že máme pravdu, a neradi slyšíme, že to tak není. Takže je občas při tréninku těžké přijít na to, proč něco nefunguje, protože ani jeden z nás nechce uznat, že to udělal špatně.“
Ale spolupráce jim skutečně funguje.
V osmnácti letech už má Hlaváčková za sebou řadu velkých akcí. Světové poháry, mistrovství světa i Evropy, Evropské hry.
A nyní se může pochlubit i desátým místem na olympijských hrách.
Pětiboj se odehrál ve Versailles. Byly to nádherné kulisy. Obrovský park, stromy, nedaleko monumentální zámek, vrcholná ukázka francouzského barokního klasicismu.
Není divu, že je na seznamu památek UNESCO.
„Je to tady kouzelné,“ vydechla Hlaváčková. „Versailles je krásné, ten výhled... Navíc byla plná tribuna, patnáct tisíc diváků, na což nejsme zvyklé.“
Desítka? Vážně?
Bouřlivé obecenstvo samozřejmě pro mnohé znamená i stres. „Závodit před takovou kulisou je pro pětibojaře něco výjimečného. Lucka to zažila poprvé,“ líčil Svoboda. „Zvládla to velmi dobře, daleko ostřílenější závodnice dělaly větší chyby. Závodila nad hranicí vlastních možností. Mám vážně obrovskou radost.“
Hlaváčkovou těšilo, že předvedla solidní výkony ve všech částech.
V parkuru, který na olympijských hrách zažíval derniéru a v Los Angeles ho nahradí překážkový závod, byla jedenáctá.
V šermu třináctá.
V plavání rovněž třináctá.
A závěrečný běh spojený se střelbou laserovou pistolí? Ten byl od ní vůbec nejvydařenější. V závěru ještě našla dostatek sil a posunula se pořadím na celkové jedenácté místo. Ještě o příčku ji pak posunul trest pro Španělku Lauru Herediovou.
„Popravdě jsem se to dozvěděla před pár vteřinami,“ smála se, když dorazila k rozhovorům. „Radost velká. Top desítka znamená, že se všech pět disciplín poskládalo dobře. Byl to povedený závod.“
A byť její disciplína zažívá turbulentní období, kouč věří, že šlo jen o začátek.