Jdete teď z rozhovoru k rozhovoru a neustále se smějete. Takže veliká spokojenost?
Bylo to úplně super. I když se cesta podle ostatních zdála být nepříjemná, mně připadala velmi příjemná. Sám jsem překvapený, jaký je z toho výsledek. V momentě, kdy jsem spadl, necítil jsem se ani unavený. Šlo jen o malou taktickou chybu. Paradoxně mě tam čekaly dvě různé možnosti řešení, jedna je kolínkování, druhá kozí nožka (metody lezení). Obě jsou mé oblíbené. Dal jsem kolínko, i když jsem věděl, že to není příliš zamýšlená metoda, a bohužel moc nefungovala. Než jsem dal kozí nožku, trošku jsem se unavil a byl jsem dole.
Což vám ani tolik nevadilo.
Chvilku jsem byl v myšlenkách trošku naštvaný. Věděl jsem, že postup do finále je super a že jsem zalezl dobře. Jen mě štvalo, že v tom kroku, co jsem spadl, jsem padat nemusel.
Adam Ondra v akci při semifinálovém lezení na obtížnost. (7. srpna 2024)
Ovšem ten pocit rychle zmizel, že? Brzy jste se rozzářil.
Jasně, nejdůležitější je, že jsem ve finále a hlavně že jsem se cítil vážně moc dobře. Protože letos byl každý můj závod na obtížnost mírné zklamání, v žádném jsem se necítil tak, jak bych si představoval.
Až nyní ano.
Právě. Dneska to tam konečně bylo! Fakt skvělý. Cítil jsem se konkurenceschopný oproti ostatním.
Do finále jako třetí nejlepší. Lezec Ondra se zaskvěl v obtížnosti |
Před začátkem olympijské soutěže jste poněkud pochyboval, jestli jste dost dobrý pro boj o medaile. Teď už se to změnilo?
Dnešek mi ukázal, že úroveň na ni bych mohl mít. Ale zároveň je každý závod jiný. V pátek polezeme zase úplně od nuly. Musím do toho dát všechno. Kdyby to vyšlo na jakoukoliv medaili, byl bych štěstím bez sebe.
Doléhá na vaše soustředění zdejší bouřlivá atmosféra? Sice jste předtím, než jste přišel na řadu, byl v izolaci, ale před vámi lezl francouzský spolufavorit Avezou, reakce publika i hlasatele musely být slyšet.
Jo, pochytil jsem podle hluku, že spadnul docela brzy. A pak vidím i houpající se expresky, takže podle toho poznám, kde zhruba spadl. Ale potom, když sám lezu, jsem ve vlastní zóně a ani hlas komentátora nevnímám, maximálně trochu hluk diváků.
Povězte, jakou trasu byste si přál, aby stavěči vytyčili pro finále?
Je mnoho stylů lezení, u nichž si troufám tvrdit, že by na mě kluci neměli šanci. Třeba kdyby se závodilo ve spárovém lezení nebo lezení komínů. Jenže to je nemožné, aby to takhle postavili. Možná je maximálně nějaká šance, že tam jeden krok za spáru bude, což by mě velmi potěšilo, ale jinak nad tím nepřemýšlím.
Vyhovovalo by vám, kdyby byla trasa podobně těžká jako ta semifinálová?
Ta semifinálová nám ukázala, že si stavěči dovolili do ní dát i nepříjemnější kroky z toho pohledu, že byly těžší na přečtení. Možná se jim to ale posléze i vymstilo, protože bylo hodně pádů v jednom místě, a to pro diváky asi není úplně dobré. Pro mě každopádně platí, že čím složitější cesta na vymyšlení, tím jsem radši. Samozřejmě se mi to může i vymstít. Ale celkově platí, že čím je ta cesta komplexnější, tím víc dokážu využít svoji techniku. Zatímco pokud je jen o fyzičce, je to pro mě těžší.
