Prostá řeč čísel nemůže být vševypovídající, avšak pro uvedení do kontextu není na škodu.
Tři zlaté medaile z her v Paříži jsou o jednu méně, než bylo dosavadní maximum v historii České republiky.
Osmadvacáté místo v pořadí zemí znamená střed mezi 43. místem z Ria 2016 (s jednou zlatou) a 18. místem z Tokia 2021 (se čtyřmi).
Největší propad oproti posledním hrám však spočívá v počtu medailí. Zatímco v Tokiu jich bylo rekordních jedenáct, letos pouze pět. Nejméně v historii Česka. Navíc pokud bychom vzali v potaz také Československo, s menším počtem se výprava naposledy vracela domů z Los Angeles 1932.
Rekordní je naopak počet umístění těsně pod stupni: pětkrát 4. místo, třikrát 5. místo, pětkrát 6. místo.
„Když jsem viděl, co potkalo Kubu Vadlejcha, myslel jsem, že omdlím,“ připomněl šéf mise Martin Doktor koncovku oštěpařů, kdy Vadlejchovi sebral bronz hodem o čtyři centimetry delším Grenaďan Peters.
Co se tedy změnilo v průběhu pouhých tří let, že jsme od tokijské medailové euforie dospěli k současnému hledání chyb?
